Martin Ehl: Google jako stát

Zalistoval jsem dokonce v knihách o teorii mezinárodních vztahů, abych si ujasnil, jaké postavení v systému vztahů světové politiky mají nestátní aktéři jako nadnárodní firmy. Možnost a skutečnost, že by soukromá firma ovlivňovala běh dějin a politiky, je stará jako lidstvo samo. Soukromé firmy financovaly třeba většinu objevitelských zámořských plaveb. Ale Google je něco víc.

Amerikanizace nebo sovětizace politiky a života nebyla tak intenzívní, jako je jeho googlizace - ve vyhledávači lze nalézt prakticky cokoli v jakémkoli jazyce, na mapách googlu nejsou takřka žádná bílá místa a reklamy google na vás vyskakují i tam, kde by je člověk nečekal. A to firma teprve začala testovat v Americe superrychlé internetové připojení, což zavání další revolucí.

Google nemá a nebude mít svého oficiálního zástupce v OSN. Nemá výsostné území a místo vlajky má hravé logo. Jak by ale dopadlo porovnání se státy světa, kdybychom se tedy rozhodli vzít firmu pracující s virtuálním prostorem v úvahu jako stát?

Google má kolem dvaceti tisíc stálých zaměstnanců. To je srovnatelné třeba s počtem úředníků státního aparátu Estonska, které má milion tři sta tisíc obyvatel. S Googlem ho může ještě pojit také to, že má propracovaný systém elektronické vlády, který se v roce 2007 stala cílem masívního útoku hackerů inspirovaných Ruskem - podobně jako se Google stal terčem útoku čínských, zřejmě vládou inspirovaných internetových pirátů.

Může to znít divně, ale Google má jednu věc společnou s Kazachstánem: hodnota hrubého domácího produktu této země je zhruba stejná jako tržní hodnota firmy Google: 174 miliard dolarů. Kazachstán a Estonsko jsou nezávislé země od roku 1991. Google vznikl teprve v roce 1998, kdy byla třeba založena Evropská centrální banka a kdy začala otevřená válka mezi Srby a Albánci o Kosovo.

Nenajdeme ho na mapě, ale je všudypřítomný. Nutí světové politiky, jako je Barack Obama, jednat. Jeho síla se nepočítá na divize, což by jistě zklamalo Josifa Stalina, ale je založena v síle matematického vzorečku, jímž Google umisťuje na webu své reklamy - a vydělává miliardy. Je to tak silný vzoreček, že i giganti jako Microsoft se najednou obracejí na regulátory a tvrdí, že Google má výrazně výhodnější postavení než jiní hráči.

Snaha Googlu zdigitalizovat knihy ve Spojených státech zavání radikální změnou vztahu člověka k potištěnému papíru. Tisíce amerických spisovatelů jsou proti dohodě, kterou firma uzavřela s americkým svazem spisovatelů, o tom, že by do digitální podoby převedla i knihy, na které se doposud vztahuje copyright a které tudíž svým autorům něco mohou vydělat nebo vydělávají. Otázka autorských práv na webu totiž vyřešena rozhodně není.

Google je tedy globální hráčem, kterého musejí brát v potaz i politici, i ekonomové, i konzumenti, kteří třeba ani nemusejí mít přímo svoji emailovou schránku gmail a které už vůbec nezajímá nová služba Buzz, která je řekněme horší verzí Facebooku.

S Buzzem ovšem Google u globálního občanstva také poprvé narazil, když bez vědomí uživatelů emailu gmail zveřejnil jejich veškeré údaje, které kdy do emailu dali. To je jako by stát zpřístupnil komukoli vaše daňové přiznání - a vy se proti tomu můžete tak maximálně slově ohradit. Google ovšem zareagoval jako demokratický stát a poněkud ustoupil, nejednal jako stát autoritářský. Je totiž na svých občanech - uživatelích - závislý, vydělávají mu peníze. Rozdíl u virtuálního a fyzického státu je ten, že se občané mohou prostě najednou masově sebrat a odejít jinam. Jinými slovy, Paroubkové a Topolánkové to s populismem a manipulací mají mnohem jednodušší než Google.

Ano, uznávám, srovnávat soukromou firmu a státy není právě vědecky pojatá disciplína. Jsou to jablka a švestky pohromadě. Ale jak jinak si materializovat, představit firmu, která se každému dere do domu a do práce přes změť káblíků? Ne všichni totiž mají představivost matematiků a dokáži si uvědomit konkrétní dopad digitálních jedniček a nul.

Autor je redaktor Hospodářských novin