Markéta Bartošová: Pražský Václavák: Drogy ve větším než malém množství
Každý, kdo musí pravidelně absolvovat noční cestu přes pražské Václavské náměstí, důvěrně zná kličkovací dráhu mezi žebrajícími bezdomovci, narkomany, dealery drog, prostitutkami různých kategorií a jejich pasáky. Na trase mezi Můstkem a Muzeem zpravidla řekne "somrákům", že nemá, lehkým holkám a dealerům, že nechce. Kolemstojících policistů si nikdo moc nevšímá. Což je vzájemné.
To, že je Česká republika oblíbeným cílem sexuálních turistů, nám zahraniční média připomínají už dlouho. Ale že se naše metropole stává budoucím evropským drogovým rájem, začaly rakouské a německé noviny s obavami pozorovat až letos, mezi nimi například německý deník Die Welt.
Drogy jdou prý u nás sehnat tak snadno, že je Amsterdam ve srovnání s Prahou čistý jako Komorous. Táhnou k nám návykové látky specifickou turistickou klientelu? Nejdřív obhlédnout Hradčany, nechat se oškubat a pokud zbude čas i okrást na Karlově mostě, případně v taxíku, pak na skok na předražené pivo ke Flekům či ke Zlatému tygru a když už jsme v centru, proč nenakoupit nějaký ten "materiál". Ostatně Václavák byl vždycky trh, i když koňský.
Z čeho Die Welt vychází? Drogy jsou prý u nás snadno k dostání. "Každý Pražan ví, že může na rohu Václavského náměstí a Příkopů koupit kokain, heroin nebo marihuanu," píše deník. A za jejich držení hrozí jen nízké tresty. Díky novému trestnímu zákoníku, který začal platit 1. ledna, dostalo "větší než malé množství" povolené pro osobní spotřebu konkrétní podobu.
Zákonodárcům se ale trochu utrhla ruka, hranice držení lehkých drog pro vlastní potřebu je podle Die Welt třikrát výše než v liberálním Nizozemí. Každý může mít u sebe patnáct gramů marihuany, méně než jeden a půl gramu heroinu, méně než jeden gram kokainu nebo než dva gramy pervitinu.
Němci a Rakušané jsou v pozoru. Hornorakouské noviny Oberösterreichische Nachrichten už počátkem ledna otiskly varovný článek, podle kterého Rakušané a Němci už nebudou jezdit do Česka jen proto, aby tam marihuanu kouřili, ale budou si ji častěji vozit domů. U Rakušanů, jejichž jsme už tak nejméně oblíbeným sousedem (hlavně kvůli Temelínu), máme další černou čárku.
A rakouští populisté možnost, jak nahnat politické body a kontroly na "hranice", které ani po pádu Schengenu stejně nikdy úplně nezmizely. "Česká politika znovu ignoruje bezpečnostní potřeby a zájmy svých sousedů. Rakouská vláda proti tomu musí co nejostřeji protestovat," prohlásil zemský rada za Svobodné (FPÖ) Manfred Haimbuchner.
Protestovat Rakušané umí, to už víme. Stejně jako to, že uvolnění drogové politiky jejich důvěru v české přeshraniční návštěvníky neposílí. Důležitější ale je, co ale udělá s českou drogovou scénou. Podle některých totiž legalizace paradoxně pomůže snížit počet konzumentů drog. Vláda se odklonila od "pštrosí taktiky", přestává schovávat hlavu do písku a stavět drogy mimo zákon v naději, že zmizí. Protože už ví, že nezmizí. Závislých na tvrdých drogách sice od revoluce nepřibylo, jenže ve spotřebě lehkých drog - hlavně marihuany - jsou mladí Češi evropskými šampiony. Dealeři bohatnou, jsou čím dál tím drzejší a v policejní síti uvízne jen mizivé množství z celkového objemu drog, které můžeme v Česku tušit.
Kombinace "striptýzových barů, excelentních hotelů a brilantní architektury", jak na podzim napsal britský magazín The Time, může mnohým přijít jako zajímavý turistický zážitek. Přesto Václavské náměstí zařadil do nelichotivé pětice evropských ulic ostudy - vedle hamburské třídy Reeperbahn, ulice Damstraat v Amsterdamu, náměstí Pigalle v Paříži a náměstí Omonia v Athénách. Varování před pražskými kapsáři a taxikáři už se do turistických průvodců dostala.
Na Václavském náměstí bují zatím jen stánky s párky, ne coffee shopy a pražské náměstí v příručkách prozatím najdete jako centrum někdejších občanských protestů. Pomalu ale začíná získávat pověst centra lidských neřestí. Pro mnohé by jeho návštěva mohla skončit jako sakra špatný "bad trip" s dlouhým dojezdem.
Autorka je redaktorka ČRo Rádia Česko
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.