Máme v mozku "božské centrum"?

Kanadský neurolog Mario Beauregard je hluboce věřící člověk a mnohokrát prožil stavy mysli, kdy se cítil být ve spojení s Bohem, prožíval chvíle hlubokého klidu, radosti a lásky. Jako odborník na fungování lidské mysli si kladl otázku, co se v těchto vypjatých okamžicích odehrává v mozku. Odpověď mu pomáhalo najít 15 jeptišek z karmelitánského kláštera. Tyto hluboce věřící ženy souhlasily s tím, že si nechají při vzpomínkách na nejsilnější mystický zážitek svého života vyšetřit mozek pomocí moderní zobrazovací techniky, zvané funkční magnetická rezonance. Vzpomínka se na první pohled zdá být něco úplně jiného než skutečný zážitek. Beauregard se s tím však musel spokojit, protože jeptišky tvrdily, že nemohou dosáhnout "spojení s Bohem" na požádání. Na druhé straně je ale kanadský neurolog přesvědčen, že se nedopustil zásadní chyby. Vychází z analogie s jinými experimenty. Vyšetření herců, kteří hráli nejrůznější duševní stavy od zlosti až po radost, prokázala, že se stav mozku při představě a plnohodnotném prožitku prakticky neliší.

Vzpomínka na hluboký mystický prožitek aktivovala v mozku jeptišek celou řadu center. Jedním z nich je oddíl mozku, jehož aktivace vyvolává pocit štěstí a blaženosti. Nabuzena byla i centra, která mají za úkol dávat dohromady vjemy přicházející z různých částí těla. Podle Beaurgarda je aktivace těchto částí mozku zodpovědná za pocit spojení s Bohem. Vysoce aktivní byla v mozku jeptišek i centra, která jsou nabuzena při hlubokém spánku nebo ve stavu meditace.

Předchozí studie naznačovaly, že mystický zážitek může být výsledkem zvýšené aktivity jediného mozkového centra. Ze sledování silně věřících epileptiků někteří neurologové vyvozovali, že se v mozkové kůře spánkového laloku nachází "božské místo" a od jeho stavu se odvíjí většina náboženských prožitků. Beaurgard zjistil, že u jeptišek vzpomínajících na mystický prožitek bylo aktivní i "božské místo". Bylo však jen jedním z tuctu mozkových center, jež tento typ vzpomínek uvádí do stavu nabuzení. Beaurgard z toho vyvozuje, že v lidském mozku neexistuje centrum, které by bylo specializované na generování náboženských prožitků.

Kanadský neurolog si velmi dobře uvědomil, že tímto experimentem vstupuje na velmi tenký led. V tiskovém prohlášení proto zdůraznil, že výsledky jeho výzkumu si nekladou za cíl jakýmkoli způsobem snížit význam a hodnotu mystických prožitků a velmi vehementně se brání tomu, aby byly jeho experimenty vykládány jako pokus potvrdit či vyvrátit existenci Boha. Podle Beaurgarda je znalost mozkových center, jež jsou aktivována při hlubokém náboženském prožitku, důležitá. Předpokládá, že výsledky jeho studie najdou i praktické uplatnění. Umělé podráždění těchto center by mohlo vyvolat v lidské mysli náboženský prožitek a některé studie prokazují, že tyto stavy mohou napomoci při léčení některých chorob.

Tato představa se však střetla se silným odporem ze strany teologů a věřících. Ti se obávají, že podobný výzkum redukuje víru jen na komplex procesů odehrávajících se v mozku.

"Nechápu, jaké užitečné informace lze při podobných experimentech získat," prohlásil například odborník na medicínu a náboženské otázky Richard Sloan v lékařské fakulty na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. "To, že máme k dispozici moderní diagnostickou techniku, ještě neznamená, že ji můžeme využívat ke zkoumání všeho, co nás napadne," dodal Sloan rozezleně v komentáři pro vědecký týdeník Nature. Podle Beaurgarda je zkoumání aktivity mozku, jež stojí v pozadí duchovní prožitků, celkem pochopitelné. Už proto, že podobné prožitky tvoří důležitou součást naší kultury.

Studie zveřejněná v lékařském časopise Neuroscience Letters byla financována Nadací Johna Tempeltona, která se soustředí na podporu výzkumu, zabývajícího se vztahem mezi vědou a náboženstvím.