Mackova facka
Na způsob, jakým si lékař, politik a podnikatel Miroslav Macek mínil zjednat respekt u lékaře, podnikatele a politika Davida Ratha, nebyl hezký pohled. Udeřit někoho ze zadu do hlavy, je zákeřné, a kdo se takto zachová, zcela zbytečně už vysvětluje, proč to udělal. Hájit svou čest nečestně je protimluv. Pokud chtěl být pan Macek za chlapa, měl přijít zepředu. I v takovém případě by ovšem byl fyzický útok nepřiměřenou odpovědí na útok slovní. A konečně, je-li člověk hrubě uražen, nezíská si úctu opětováním stejné hrubosti.
Hrubost je ubohá i jako odveta. Noblesní je nezahazovat se s někým, kdo se svou hrubostí sám diskvalifikoval ze slušné společnosti. Asi je třeba říct, že i v politice působí řada slušných lidí, kteří jsou schopni respektu ke svým ideovým soupeřům, a k osobním útokům se nesnižují. Obraz o stavu politiky si bohužel vytváříme podle toho, co říkají a jak si počínají ti horší. Záběr na Miroslava Macka, který zezadu praštil do hlavy člověka, který se o něm nehezky vyjádřil, je jasným vzkazem pro občana, který váhá, zda má smysl volit. Nejspíše si řekne, že ne.
Dostalo se mu nepřehlédnutelného důkazu, že politici nemusí být pouze zbyteční, ale navíc mohou být nebezpeční. Nejen v zájmu strany, které je takto agresivní jedinec členem, ale v zájmu prestiže politiky jako takové, by měl být dotyčný z politiky vykázán. Volič totiž může psychické selhání snadno pochopit jako politický styl. Spolustraníci pana Macka by pak neměli zvažovat pouze to, kolik je jeho exhibice může stát hlasů. Měli by řešit, zda jeho členství ve straně nebrat jako osobní ostudu. A jakýsi důvod stydět se za předvedenou zákeřnost tady asi je.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
