Má policejní prezident odstoupit?

Na rozšíření úplatkářství v české policii upozornila už loňská zpráva o korupci. Právě kvůli korupci bylo třeba reorganizovat cizineckou policii. Ministr vnitra SRN nedávno prohlásil, že jeho země je nucena zvýšit ostrahu svých východních hranic, protože na příslušné orgány v sousedních zemích není spolehnutí. V této souvislosti je vedle ČR jmenováno i Polsko; to by nám ale nemělo být útěchou. Polistopadové osudy naší policie coby instituce by už dnes vydaly na obsáhlou sociohistorickou studii. Mohla by se jmenovat třeba Dějny resortu vnitra a zejména policie ve svobodném Česku. Určitě by zaplnila stovky stran. Popisovala by příběh nejen budovatelský, ale i kriminální ? a my smíme jen hádat, kterého z těch dvou žánrů by tam bylo víc. Ale asi se jí nedočkáme. Z resortních odborníků ji nikdo nenapíše - a zvenčí není do věci vidět. Policie je totiž svět sám pro sebe. Zdá se, že je jím stále víc. Není sama. I soudcovský stav je svět sám pro sebe, jak připustil Pavel Rychetský, když byl ještě ministrem. Našli bychom u nás další takové světy. Např. poslanci tvoří takový svět; nevelký, ale důležitý. - Jednu z významných charakteristik fungování organismu naší společnosti vyjadřuje onen přívlastek sám pro sebe. A taky neprůhlednost. Ta patří k strategii přežívání každé struktury, která se naučila profitovat z toho, že je světem sama pro sebe. Důsledky pro společnost jsou ovšem neblahé, protože taková struktura připomíná rakovinný nádor v lidském těle. To se týká i jiných zemí než Česko. Opakuji: to není útěcha. Zdá se, že míra této nelegitimní autonomie naší policie začíná překračovat jistý toleranční práh. Není tak důležité, co bylo poslední kapkou, která spustila varovnou signalizaci. Mohl to být počet obětí dopravních nehod v průběhu léta. Anebo ty opakované vraždy, které jejich vyšetřovatelé založili aa jako sebevraždy. Sám policejní prezident připustil, že se s takovým šlendriánem dosud nesetkal. Ozývají se hlasy, žádající jeho odstoupení. Máme zvyk obviňovat z nepravostí staré struktury. Ne že by neexistovaly. Budeme-li však trvat na monopolu tohoto vysvětlení, může nám snadno uniknout fakt, že tu vznikají i nové struktury, které s těmi starými souvisejí jen nepřímo, anebo nijak. Tu viditelnou část resortu vnitra a policie tvoří většinou mladé tváře. Vím jen z druhé ruky (a proto jen opatrně připomínám), jak obtížný je dnes výběr adeptů pro policejní práci z řad zájemců. To je otázka kvality lidského faktoru. Ta však vypovídá spíše o celku společnosti než o jediném resortu. Odstoupení odpovědného činitele, i když za určitou nepravost osobně nemůže, je ve spořádaném státě užitečný rituál. Dává veřejnosti najevo, že tam nahoře nejsou lhostejní k tomu, co trápí ty dole. Je také symbolickým zadostiučiněním: někdo to přece jen odskáče, třeba i zástupně. - Nejsem si jist, zda to tak funguje i ve státě dosud neuspořádaném. Zda odstoupení současného policejního prezidenta je tím prvním vhodným krokem k nápravě zlořádů panujících v policii, o jejichž povaze máme jen mlhavé tušení.