Má mít německý parlament právo na seberozpuštění?

Také podle něj by měli mít němečtí zákonodárci právo sami rozhodnout o rozpuštění parlamentu. A jeho stranický kolega, expert SPD pro oblast vnitra Dieter Wiefelspütz argumentuje tím, že když má právo na seberozpuštění všech 16 zemských parlamentů, měl by podobnou pravomocí disponovat také parlament spolkový.

Bosbach, Thierse ani Wiefelspütz nejsou jedinými německými politiky, kteří v posledních dnech nahlas hovoří o případné změně ústavy - která by měla vést k tomu, aby měl Bundestag do budoucna právo sám rozhodnout o svém rozpuštění. Tuto debatu, která jde napříč všemi politickými stranami, odstartovalo rozhodnutí německého ústavního soudu ze čtvrtka minulého týdne. Soud odmítl ústavní žaloby dvou poslanců Bundestagu týkající se způsobu, jakým se spolkový kancléř Gerhard Schröder rozhodl přivést zemi k předčasným volbám. Připomeňme, že po hlasování o důvěře, které 1.července Schröder úmyslně prohrál, se spolkový prezident Horst Köhler rozhodl rozpustit předčasně parlament a vyhlásit nové volby. Spolkový soud ve čtvrtek vyjádřil přesvědčení, že tento postup nebyl v rozporu s ústavou. Soudci v Karlsruhe tak de facto ve věci uspořádání předčasných voleb rozšířili pravomoci spolkového kancléře.

Zdaleka ne všichni politici jsou pro to, aby byla změněna ústava a aby spolkový parlament získal právo na seberozpuštění. Například spolkový ministr vnitra za SPD Otto Schily nepovažuje něco takového ani za nutné, ani za žádoucí. Premiér Severního Porýní-Vestfálska Jürgen Rüttgers z CDU zase upozorňuje na skutečnost, že otcové-zakladatelé po neblahých zkušenostech Výmarské republiky zcela záměrně nechtěli, aby byl parlament schopen se sám rozpustit. Toto právo by totiž mohlo být příliš lehkovážně zneužíváno. Proti změně ústavy se v tomto smyslu vyslovil také Wolfgang Schäuble, který je ve volební kampani CDU zodpovědný za zahraniční politiku.

A příslušníci jakéhosi pomyslného třetího názorového tábora, například předseda FDP Guido Westerwelle, doporučují, aby byla celá debata odsunuta na pozdější dobu, kdy bude možno o případné změně Ústavy diskutovat v klidu a s odstupem.

Za jakých okolností může vlastně nyní dojít k předčasným volbám? Podle německé ústavy existují celkem tři možnosti. Podle té první může parlament rozpustit spolkový prezident ve chvíli, kdy kancléř není dále schopen vládnout - z důvodů úmrtí, rezignace, nebo ztráty schopnosti vést dále vládu. Další možností je situace, kdy parlament kancléři vysloví nedůvěru a současně zvolí jeho následovníka - v tomto případě ústava hovoří o tak zvaném "konstruktivním vyslovení nedůvěry". A konečně třetí způsob, jak docílit uspořádání předčasných voleb, je vyhrazen kancléři. Ten může parlament požádat o vyslovení důvěry a v případě, že ji nezíská, odstoupit, nebo vládnout dál. A toho využil Gerhard Schröder, když požádal prezidenta Horsta Köhlera o rozpuštění parlamentu a vyhlášení předčasných voleb.

Nejsou to však jen politici, kdo po čtvrtečním rozhodnutí ústavního soudu doporučují změnit ústavu. "Namísto kancléře by měl být v budoucnu Bundestag schopen rozhodnout o svém seberozpuštění a přivést tak zemi k novým volbám," napsal například berlínský list Die Tageszeitung. Také Süddeutsche Zeitung jsou přesvědčeny, že je na čase poskytnout parlamentu tuto pravomoc, protože německá demokracie je v porovnání s Výmarskou republikou dávno stabilní. A konečně deník Stuttgarter Nachrichten upozornil: "Pokud nechceme, aby byla naše ústava jednou manipulována a chybně interpretována Ústavním soudem, pak ji musíme změnit. Je na čase dát parlamentu právo na seberozpuštění."