Lukašenko chce být znovu zvolen

Ještě než celá akce začala, rozestavěly týmy techniků po celém náměstí obrovité televizní obrazovky. K velkému překvapení všech shromážděných se na nich přesně v devět hodin večer objevila sama hlava státu: "Umožníte prvnímu běloruskému prezidentovi Alexandru Lukašenkovi, aby se směl stát kandidátem pro příští prezidentské volby?" otázal se Lukašenko svých zaražených spoluobčanů s hrozivou přísností a pak už jen prohlásil, že referendum s touto jedinou otázkou se bude konat 17. října.

Na to, proč se toto podivné divadlo na ústředním minském náměstí odehrálo, je snadná, až banální odpověď: Podle běloruské ústavy smí prezident republiky vykonávat tento úřad nejvýše dvakrát po sobě. Když do prezidentského křesla usedal podruhé, nechal se mnohokrát slyšet, že rozhodně nepomýšlí na to, že by manipuloval základním zákonem země ve svůj prospěch tak, aby mohl být prezidentem i nadále. Tomu v Bělorusku už tenkrát věřil jen málokdo a všichni čekali, jak že to Lukašenko zaonačí. Až se tedy dočkali.

Ve zmíněném televizním prolhlášení z minulého úterka zazněly i tyto věty: "Po celá ta uplynulá léta třímám v rukou s rozechvělou péčí jasnou křištálovou nádobu, jejíž jméno je Bělorusko. Nesu tu nádobu a bojím se, abych ji neupustíl, protože je až příliš křehká a zranitelná. Jistě se mnou budete souhlasit, že by si nikdo z nás nepřál, aby se tato čistá krása, již jsme vytvořili my všichni, dostala do rukou náhodného a nezodpovědného politika." Konec citátu, k němuž už asi není co dodat.

V posledních několika letech Lukašenko neustále hledal příležitost, jak zorganizovat referendum, jež by jeho prezidentské pravomoci prodloužilo. Dlouho spoléhal na to, že mu pomůže ustavení Svazu Ruska a Běloruska. Tam počítal buď s funkcí nového svazového prezidenta, anebo s automatickou změnou běloruské ústavy, která by ho ponechala v úřadě i nadále, popřípadě mu jako zcela nový zákonodárný akt zajistila hned dvě další prezidentská období v čele vlastní země. Jenže zájem Ruska o podobný svazek s příchodem Vladimira Putina do Kremlu již dávno ochladl, a tak běloruskému diktátorovi nezbylo nic jiného, než jít takříkajíc vabank. Ačkoli - při svém prozatím zcela neotřesitelném postavení v dnešním Bělorusku Lukašenko vlastně nic neriskuje.

Dostatek voličských hlasů v plánovaném referendu je zaručen předem, protože všelidové hlasování bude takříkajíc přilepeno k parlamentním volbám. Výsledkem referenda je si prezident jak se zdá také předem jist. Moskva k jeho prohlášení už minulý týden jen skromně podotkla, že podobné ústavní změny jsou vnitřní záležitostí Běloruska, a protesty slabé opozice Lukašenka už tradičně naprosto nezajímají. Lukašenkovo (dle mínění mnohých nelegálně prodloužené) druhé prezidentské období končí až v roce 2006. V zemi se před časem objevily první známky velmi předběžného hledání prezidentova nástupce, ale Alexandr Lukašenko svým úterním krokem a následným prezidentským výnosem veškeré možné spekulace tohoto typu rázně smetl. Znovu tak potvrdil, že diktátoři jeho typu musí buď být svrženi buď násilným revolučním aktem, nebo se jejich režim musí zhroutit sám ze sebe. Ani jedna, ani druhá eventualita se v Bělorusku zatím nerýsuje. A tak Lukašenko mohl své nabubřelé poselství ukončit stejně nabubřelou floskulí, z níž ovšem běhá mráz po zádech: "Přeji vám hodně štěstí, vážení občané, hodně míru a hodně duševního klidu. Váš prezident."