Obchodní válka mezi Spojenými státy a Evropskou unií je zřejmě již jen otázkou času.
Americký prezident Donald Trump se v posledních dnech vícekrát dosti ostře vymezil vůči evropským zemím nebo institucím. Lze předpokládat, že nezůstane jenom u slov. Nejnověji Trump zaútočil na šéfa Evropské centrální banky, Maria Draghiho.
Poslední tři roky se vlivný newyorský žurnalista Michael Wolff bezezbytku zaměřil na fenomén prezidentské éry Donalda Trumpa. V roce 2018 pak šokoval Washington i mezinárodní veřejnost knihou Oheň a hněv, která vyšla i česky. Po celém světě se jí prodalo několik milionů výtisků.
Před nástupem Trumpa do Bílého domu nebylo zvykem, že by se američtí prezidenti vyjadřovali k měnové politice americké centrální banky. Toto „tabu“ Trump prolomil. Na přelomu roku dokonce uvažoval nad tím, zda mu legislativa umožňuje vyhodit stávajícího šéfa centrální banky Jeroma Powella.
Trumpa rozlítilo, že Powell s kolegy loni v prosinci zvedli ruku pro další zvýšení úrokové sazby. To pak zásadně přispělo k panickému pádu burz koncem roku.
Zmíněnou kritikou Draghiho prolomil Trump další „tabu“. Otázkou je, zda se vůbec někdy v poválečné historii stalo, že by americký prezident takto kritizoval vrcholného evropského centrálního bankéře. Trumpovi vadí, že Draghi signalizuje další uvolnění měnové politiky.
Americký prezident Donald Trump zatím nezavede dodatečná cla na dovoz aut a autodílů ze zemí Evropské unie. Česko a ostatní země unie si tak můžou aspoň na chvíli oddechnout.
Uvolnění měnové politiky, tedy pokles úrokových sazeb, totiž způsobuje oslabení měny, v tomto případě eura. To proto, že o hůře úročenou měnou je mezi devizovými obchodníky menší zájem. Jenže když slábne euro, dolar tím pádem sílí. A to právě se nelíbí Trumpovi.
Draghiho viní, že oslabením eura chce podobně jako Čína neférově zvýhodňovat evropské vývozce. Slabá měna totiž zvyšuje konkurenceschopnost exportérů. A čím úspěšnější exportéři budou, tím spíše vylepší bilanci zahraničního obchodu své domoviny. A naopak zhorší bilanci zahraničního obchodu té země, do které vyvážejí. To jsou třeba v případě německých automobilů, jak známo, velmi často Spojené státy.
A v tom tedy tkví jádro Trumpova hněvu. Obává se, že slabé euro dále zhorší bilanci amerického zahraničního obchodu, kterou nyní decimuje zejména Čína.
Donald Trump tento týden oficiálně zahájil předvolební kampaň za své znovuzvolení. Jaké má šance? Mohl by mu případný konflikt s Íránem uškodit? A jak ho vnímají američtí spojenci?
V minulém týdnu Trump navíc pohrozil sankcemi evropským zemím nebo firmám, které se podílejí na stavbě plynovodu Nord Stream 2. První „na ráně“ je zde opět Německo. Stejně jako Trumpovi vadí mohutný vývoz německých aut, mercedesů, „bavoráků“ a dalších, do Spojených států, vadí mu také to, že Němci odebírají zemní plyn od Rusů. Přitom, dodává Trump, Spojené státy Německo před Ruskem chrání, v rámci aliance NATO.
Moskva tedy inkasuje miliardy za plyn dodávaný do Německa a Německo ani neplatí Spojeným státům za bezpečnost. Nesplňuje totiž závazek dávat dvě procenta hrubého domácího produktu na armádu.
Tak to vidí Trump. Má stále pocit, někdy oprávněný, jindy méně, že ostatní žijí na úkor Spojených států. Zřejmě tedy přistoupí k činům, ať už půjde o sankce nebo cla. Ať tak či tak, dále tím zhorší ekonomickou situaci v Evropě, včetně České republiky. A přiměje Evropskou centrální banku ještě více oslabit euro. Což Trumpa opět rozlítí. Ovšem z velké části bude sám původcem důvodu své zlosti.
Autor je hlavní ekonom Czech Fund
Václav Žmolík, moderátor
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
