Lukáš Kovanda: Státní penzijní fond v ČR – polská zkušenost varuje

Mimochodem, vznikl by tak další úřad, protože fond musí samo sebou někdo administrativně řídit. Ale to je teď podružné. Hlavní je, že ve státním fondu by nakonec mohli Češi přijít o část svých úspor na stáří.

Petr Holub: Penzijní reforma začíná. Proč ale na financích?

Důchodová reforma začíná a hned se dá říci, že neobvyklým způsobem. Není nic divného na tom, že vznikla pracovní skupina.

Stačí se podívat, co se zrovna děje v Polsku. Tam vláda plánuje přesunout peníze z povinného kapitálového fondu na individuální důchodové účty. Ovšem za poplatek. Tento poplatek, neboli „daň z transferu“, by činil 15 procent sumy, kterou Poláci budou muset vyvést z kapitálového fondu.

Vládě ve Varšavě tato „daň z transferu“ v souhrnu vynese až 24 miliard zlotých, tedy zhruba jedno procento hrubého domácího produktu země. Poláci přitom měli běžně za to, že prostředky spořené v rámci povinného kapitálového fondu jsou zcela jejich, tedy že ani nedojde k jejich zdanění uvedenou „daní z transferu“.

U nás by se zřejmě stával účastníkem spoření ve státním fondu – tj. obdobě polského kapitálového fondu – automaticky každý, kdo by vstoupil na pracovní trh. Nebude se ho účastnit jen ten, kdo se odhlásí. Dobře, to poskytuje jistou míru volnosti.

Stát se zadluží více, než je nutné

Jenže státní fond by byl zvýhodněn státními dotacemi. Například ve formě lépe úročených vládních dluhopisů, které by stát vydal právě pro státní fond.

Petr Honzejk: Čtyři roky pryč a penzijní reforma nikde. Budeme v důchodu sekat trávu?

Vládní strany se před volbami začínají vyjadřovat k budoucnosti důchodového systému. Měla by to být vcelku banální zpráva, ale není. Je pozoruhodná hned ze dvou důvodů, přičemž ani jeden není pro partaje, o které jde, zrovna lichotivý.

Stát by tak postupně likvidoval soukromou konkurenci svého státního fondu v rámci stávajícího třetího pilíře. Lidé by přesouvali své peníze v rámci třetího pilíře právě do státního fondu. Ten by ovšem lákavého vyššího výnosu dosahoval právě jen díky zbytečnému zadlužení celé země z důvodu vyplácení vyššího úroku na zvýhodněných dluhopisech.

Dojde tedy nejen k postupné likvidaci soukromých fondů, ale také k vyššímu než nutnému zadlužení celé země. A až se kvůli rychlejšímu zadlužování a „vyplenění“ soukromých fondů ocitnou ve státním fondu třeba stovky miliard, stát bude kdykoli moci zavést z těchto peněz nějakou svoji „daň z transferu“. Jako v Polsku.

Ustavení státního penzijního fondu tedy vůbec nemusí představovat ani částečnou důchodovou reformu. Snadno totiž může dojít k tomu, že se peníze, které si lidé spoří na stáří, pouze přesunou mezi účty soukromých a státního penzijního fondu. Aby se tak stalo, stát se zadluží více, než je nutné. Udrží tedy zdání, že na důchody je dost peněz pouze zatížením budoucích, i ještě nenarozených generací.

Lukáš Kovanda|foto:Elena Horálková,Český rozhlas

A pokud bude hrozit, že na důchody nebude, prostředky ve státním fondu prostě částečně znárodní nějakou obdobou polské „daně z transferu“. Tím sice penzijní systém přechodně zazáplatuje, jenže jenom za tu cenu, že lidi demotivuje – místo aby je motivoval – od opravdu odpovědného spoření na stáří.

Autor je hlavní ekonom Czech Fund