Lukáš Kovanda: Euru poprvé povládne žena, změnu stylu ale nečekejme

Christine Lagardeová
Christine Lagardeová

Evropské měně euru poprvé v historii povládne s největší pravděpodobností žena.

Lídři zemí Evropské unie se poměrně nečekaně shodli na jménu Christine Lagardeové, která v současnosti řídí Mezinárodní měnový fond. Už od listopadu by se měla posadit do šéfovského křesla Evropské centrální banky.

Unijní lídři zdůrazňují genderovou vyváženost, v čele Komise může usednout šéfka MMF, říká analytik

Ředitelka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová

Po volbách do Evropského parlamentu se naplno rozjela jednání o obsazení klíčových postů v institucích Evropské unie. Kdo bude předsedou či předsedkyní Evropské komise stále není jasné.

Právě fakt, že jde o ženu, bude zřejmě největší změnou. Jinak se od Evropské centrální banky pod jejím vedením nedá čekat výraznější změna stylu provádění měnové politiky. Lagardeová je zárukou kontinuity a zosobněním vyzpytatelnosti.

I z hlediska měnové politiky České národní banky je příznivé, že představuje poměrně předvídatelnou „vládkyni eura“. S eurozónou jsme ekonomicky nesmírně propojení, a ač nesdílíme stejnou měnu, Česká národní banka prostě nemůže nebrat měnovou politiku eurozóny na zřetel.

Otázkou však je, do jaké míry bude Lagardeová – vzděláním právnička – schopna přicházet s novými přístupy k měnověpolitickému podnícení ekonomického růstu v tom případě, že ty stávající nenaplní očekávání. A to, že k naplnění očekávání dojít nemusí, naznačuje již současná situace.

Na holubici ani pomyšlení

Euro se mělo hodit všem, ale dnes se nehodí nikomu, kritizuje stav eurozóny ekonom

Euro, eura, peníze (ilustrační foto)

Lídři členských zemí Evropské unie jednali na vrcholném setkání i o budoucí podobě eurozóny. Základem pro jednání je návrh Francie a Německa na vytvoření jednotného rozpočtu pro státy platící eurem. Potřebuje eurozóna reformu? Je ohrožena samotná existence eura?

Končící šéf Evropské centrální banky Mario Draghi během svého už takřka osmiletého působení v jejím čele ani jednou nezvyšoval základní úrokovou sazbu. Naopak vymýšlel další a další způsoby, jak měnovou politiku uvolnit tak, aby se inflace dostala ke svému cíli ve výši takřka dvou procent. Nepochodil.

Nyní se široce počítá s tím, že úroky bude ještě před svým odchodem z funkce opět snižovat. Jinými slovy, osm let dělání téhož – byť v různých obměnách a variacích – nevedlo ke kýženému cíli. V jistém smyslu lze tedy říci, že Draghi úspěchu nedosáhl.

A nyní má tedy přijít řada na Lagardeovou. Ta v roli šéfky Mezinárodního měnového fondu Draghiho kroky vždy „jako přes kopírák“ hájila. Vlastně je to takový „Draghi v sukni“. Lze tedy pochybovat, že právě ona se dokáže s Draghiho dosavadním přístupem k měnové politice rozloučit a nastolit styl svůj vlastní, který by mohl být úspěšnější.

Východní Evropa je rozpolcena, na Schengen i eurozónu se každý stát dívá jinak

Polský prezident Andrzej Duda

Nakolik se přimknout k takzvanému jádru Evropské unie? Zda, kdy, a jestli vůbec přijmout společnou evropskou měnu? Právě tato dilemata se v současné době řeší ve státech, které se členy Unie staly až po roce 2000. Pohledy zemí, které do evropské rodiny vstoupily z východu kontinentu, se přitom často diametrálně liší, upozorňuje ve své analýze evropská odnož serveru Politico. A představuje pestré spektrum názorů na plány užší integrace, které reprezentuje rýsující se tandem Macron-Merkelová.

Eurozóna si těžko může dovolit další léta jen slabého růstu, chce-li zůstat světovou ekonomickou mocností současného kalibru. Evropa ztrácí na ekonomickém významu ve světě jako celek, ještě rychleji ale na něm ztrácí právě státy, které sdílejí euro. Výjimku představuje Irsko, což je ovšem svého druhu daňový ráj.      

Mnohem pravděpodobnějším nástupcem Draghiho než Lagardeová byl Jens Weidmann, šéf německé centrální banky. Ten ve svých proslovech neváhá volat po radikálnějším odchýlení se od Draghiho linie.

Většina lídrů zemí Evropské unie ale zjevně upřednostňuje Draghiho „vrabce v hrsti“, tedy dýchavičný ekonomický růst, před Weidmannovou „holubicí na střeše“, která symbolizuje růst svižnější.

Lukáš Kovanda

Bez radikálnějšího řezu i v oblasti měnové politiky Evropské centrální banky nemůže eurozóna, a potažmo celá Evropa na holubici ani pomýšlet. Evropa dost možná potřebuje spíše někoho, kdo na jistotu hrát nebude. Někoho, kdo se nebude bát riskovat. To ale Lagardeová není.  

Autor je hlavní ekonom Czech Fund