Lukáš Jelínek: Zpátečka od profesionální správy země
Tichoučce, schováni za oslavami sta let české státnosti, odsouhlasili poslanci zásadní změnu služebního zákona. Je to dost pochybný dáreček liberální demokracii a právnímu státu.
Politici nám nenápadně sdělují, že republika patří jim a že v ní víc než na pravidlech tu a tam záleží na převažující vůli mocných.
Služební zákon platí, potvrdil Ústavní soud. Z normy vypustil jen jednu větu
Ústavní soud zamítl návrh prezidenta Miloše Zemana na zrušení služebního zákona. Vypustil z něho ale jednu větu. Ta dává sedmi ústředním orgánům státní správy možnost oponovat vládě a to v případě snižování pracovních míst nebo mezd. Prezident Zeman rozhodnutí soudu respektuje.
Přitom ještě před několika lety hovořili jinak. Zejména Andrej Babiš tvrdil, a měl to i na billboardech, že je nutné uvést stát do pořádku a nemehla nahradit profesionály. Šlo mimo jiné o odpolitizování úřadů. Proto Sobotkův kabinet prosadil služební zákon v parametrech uspokojujících i Evropskou unii.
Ještě před sněmovními volbami 2013 se 159 poslanců a 26 senátorů podpisem zavázalo prosadit do zákona principy zformulované iniciativou Rekonstrukce státu.
Šlo například o slib, že „jasně oddělí a vymezí politické a úřednické pozice, včetně jejich kompetencí, stanoví pro úředníky jasná práva a povinnosti nezbytné pro zefektivnění výkonu státní správy, včetně dostatečné ochrany před politickými tlaky, zavede transparentní personální politiku podporující odbornost, včetně otevřených výběrových řízení a zavedení kariérního řádu...“
Politická zadání na úkor kvality
O služební zákon se pak pohádala koalice s opozicí, přijímaly se ústupky a kompromisy, norma se dočkala spousty změn. Prostě když do parlamentu pošlete dogu, vyleze z něj jezevčík. Kritika přišla od neziskovek, z Bruselu, stěžoval si i prezident Zeman, namátkou na existenci tzv. politických náměstků – bez elementární kvalifikace dosazovaných z vůle stran a stojících mimo služební zákon.
Služební zákon neudělá z úřadů čtvrtou státní moc, ujišťují poslanec i náměstek
Po několika letech odkladů a sporů dnes vstupuje v platnost služební zákon. Týkat se bude více než 68 tisíc úředníků, kteří pod státní službu přejdou.
Naštěstí zbytek úřadu má po personální stránce pod palcem státní tajemník. Nejvyššího, který nesmyslně nemá vlastní sídlo a dlí na ministerstvu vnitra, jmenuje a odvolává vláda. Ti z resortů potom jsou vybíráni na základě přísných kritérií po služební linii, přičemž hlas ministra je při výběru jen jedním z mnoha. Odvolání tajemníků je možné jen v kárném řízení.
To se nyní má změnit. Premiér Babiš zapomněl na svá dávná vyjádrření, otočil a má se svými ministry pocit, že stát víc než politici řídí profesionální úředníci a že je tomu nutné zatnout tipec.
A tak v pátek Poslanecká sněmovna hlasy ANO, ČSSD, KSČM a SPD v rámci novely zákona o státní službě schválila, že vláda bude moci odvolávat státní tajemníky na ministerstvech. I kdyby se proti postavil Senát či prezident, zdá se být v dolní komoře dost hlasů na přehlasování veta. A to přesto, že opozice tentokrát vznášela zcela oprávněnou kritiku.
Služební zákon? Jen přetahování o to, kdo bude komu vládnout, říká ředitelka sdružení Oživení
Česko je blízko přijetí nových pravidel pro fungování státní zprávy. Zákon o statní službě konečně prošel na základě všeobecného konsensu.
Šéf poslanců ODS Zbyněk Stanjura to popsal slovy: „Když bude mít státní tajemník správnou politickou příslušnost, tak bude práci vykonávat dobře, když nebude mít správnou politickou příslušnost, tak špatně.“
Stanjurův stranický kolega Marek Benda zdůraznil, že státní tajemníci mají odpovědnost za personální výběr úředníků na ministerstva, a předseda klubu KDU-ČSL Jan Bartošek dodal: „Tyto změny jsou účelové, které se šijí na míru vládní koalice, aby si mohli vyhazovat úředníky, jak je jim libo.“
Na tyto opoziční reakce může vláda stokrát namítat, že jsou přehnané či nespravedlivé. Ve skutečnosti se otevírá prostor k tomu, aby hlavní úředník ministerstva plnil politická zadání na úkor kvality chodu instituce.
Optimisté čekají, že zasáhne Brusel. Skeptici podotýkají, že jde jen o kapku v moři našeho divného přístupu k české státnosti. Zatímco se zaklínáme vlastenčením, jsou kladeny rozbušky pod pilíře odpovědné správy země.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
