Lukáš Jelínek: Vláda žene vodu na opoziční mlýn
Být opozicí vůči vládě Petra Fialy jsou hotové Lurdy. Stačí se jen dívat, co Strakovka vymýšlí, více či méně ostře to odmítat a občany konejšit, že jakmile otočí ve volbách kormidlem, bude opět líp. Kdyby byl kabinet chytřejší, pokusil by se opozici, ale třeba i sociální partnery v tripartitě, vtáhnout s předstihem do děje.
Stačilo dojednat aspoň minimum opatření, na nichž by panovala shoda. Pak by šlo rozložit i odpovědnost.
Čtěte také
Jenže k tomu nedošlo. Koaliční strany se soustředily jen na vyjednávání mezi sebou a konkrétní podobu konsolidačního balíčku doladily až za pět minut dvanáct. Také proto působí zejména jeho daňová část tak nekonzistentně a vyvolává podiv i posměch nad nelogičnostmi, jako je odlišné zdanění piva a vína nebo novin a časopisů.
Dokonce se vkrádá podezření, že víc než opozici, odborům a zaměstnavatelům, schůzky s nimiž byly pouze formální, „aby se neřeklo“, vláda naslouchala lobbistům z různých zájmových skupin.
Krátká voličská paměť
Že by hnutí ANO ve sněmovním klání porazilo koalici Spolu, která by nedokázala najít mezi poslanci pro svoji vládu většinu, napovídá už volební model agentury Kantar, jenž vychází z dat posbíraných ještě před představením balíčku. Dá se očekávat, že tento trend ještě zesílí.
Čtěte také
V parlamentu má vláda stále převahu. Se znalostí politických turbulencí na sousedním Slovensku se dá za nejlepší zprávu posledních dní pokládat, že koalice se na reformách nerozložila a má vůli dál táhnout za jeden provaz. Je lepší chybující vláda, jež je pevná v kramflecích, než nestabilita, která by nás provázela až do dalších sněmovních voleb.
Čím bohorovněji a arogantněji se ale bude koalice chovat v parlamentu, tím je pravděpodobnější, že se politika přenese do ulic a na náměstí. Tam pak bude záležet na tom, kdo bude hlučnější. Stanou se nositeli praporu odporu odbory, jež v pondělí vyhlásily stávkovou pohotovost, nebo politické strany – a které?
Vláda se chystá šátrat mimo jiné v kapsách středních vrstev, živnostníků a drobných podnikatelů. Slib, že nezvýší daně, opakoval premiér i ministr financí pravidelně. Dnes tvrdí, že měli na mysli celkovou daňovou zátěž – jenže ta voliče nezajímá. Je trápí, kolik budou odvádět oni sami a jak moc jim stoupnou roční výdaje.
Čtěte také
ODS odkryla prostor po své pravici, kam se nyní budou chtít vměstnat radikálové s konzervativním pohledem na kulturní a civilizační témata, ale přísně liberální v ekonomických otázkách.
Na zklamané živnostníky a státní zaměstnance bude už zase cílit i hnutí ANO. Andrej Babiš sice není žádný táborový řečník, ale vládní Achillovu patu pojmenovat dokáže. Voliči mu odpustí i to, že jeho konsolidační plány působí dost nedůsledně.
ANO by se vedle zvýšení daně z hazardu a dalších neřestí a vedle rušení daňových výjimek soustředilo především na lepší výběr daní, mimo jiné i za pomoci elektronické evidence tržeb. Naopak by se nebránilo vyšším výdajům, například by obnovilo slevy na jízdném.
Počítání „má dáti – dal“ není u opozice podstatné. Ona jen musí vzbudit dojem, že by si počínala rozumněji a ohleduplněji. Při krátké voličské paměti to není až tak těžké. Proto má smysl připomínat, že sekeru do státní kasy zaseklo spolu s ODS a SPD i hnutí ANO, když zrušilo superhrubou mzdu. Tím, že až na zmíněné výjimky odmítá jakékoli zvyšování daní, se blíží původnímu postoji ODS a stran napravo od ní.
Paradoxně tak babišovci mohou zároveň sbírat nespokojené voliče i rozšiřovat svůj koaliční potenciál. A hlavně se zásluhou nepříliš bystré vlády těšit, že po příštích volbách budou karty s největší pravděpodobností rozdávat oni.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
