Lukáš Jelínek: Turbulence okolo Liberty Ostrava vnímejme v kontextu budoucnosti regionu i ocelářství
Když se po devětaosmdesátém roce privatizovaly státní podniky, slýchali jsme, že nejzodpovědnějším vlastníkem je soukromník. Teoreticky ano, pokud mu nedělá problém sekat dluhy nebo přes emisní povolenky vyvádět nemalé finanční obnosy do jiných částí koncernu působících v zahraničí. Potom je přirozenou odezvou volání po zásahu státu.
Jedni by přivítali vyvlastnění společnosti v potížích, což je ale běh na dlouhou trať. Druzí aspoň pomoc navázaným firmám a zaměstnancům, kteří se ocitli v tíživé životní situaci.
Čtěte také
V huti Liberty Ostrava v pondělí o další týden posunuli návrat zaměstnanců do provozu. Přesto se vedení tváří, že má dojednané zakázky a další velké plány, a ve středu bude chtít ujistit věřitele i soud, že podmínky preventivní restrukturalizace plní a zůstává solventní.
Pochyby o tom ale mají jak odboráři, tak vládní politici. Jejich nabídky na usednutí k jednacímu stolu majitel, jehož provází špatná pověst i doma na britských ostrovech, odmítá.
Turbulence se nedotýkají jen zhruba sedmi tisíc zaměstnanců Liberty a druhdy sesterské společnosti Tameh Czech, jež huti zajišťuje energie, ale také řady dodavatelů a dalších firem nabalených na zvolna pohasínající severomoravský těžký průmysl. Podle ostravského primátora Jana Dohnala je v ohrožení až 35 tisíc lidí. To už je výzva pro politickou reprezentaci na všech úrovních.
Role státu
Stát má – ať už sám, nebo přes evropské fondy – možnost sehnat investiční peníze na modernizaci výroby či energetické úspory. Potřebuje však mít partnera v čestném a poctivém vlastníkovi. Propuštěným zaměstnancům může v černých scénářích vyplatit nárokovou mzdu, pomáhat s rekvalifikací i hledáním nových pracovních míst.
Čtěte také
Nedělejme si ale iluze, že se zkušený padesátiletý ocelář mávnutím kouzelného proutku stane platnou posilou zdravotnictví nebo sociálních služeb. Nemluvě o tom, že mu leckde hrozí výrazně nižší mzda.
Už proto by vláda měla být na podobné situace připravena nejen obecnými řečmi a postupy. Musí se také umět dívat na celé regiony a jejich směřování v širším kontextu.
Při restrukturalizaci Moravskoslezského kraje se sice třeba mnohé povedlo, ale region dál trpí odlivem mladých. Infrastruktura neodpovídá 21. století, přetrvávají potíže s likvidací ekologické zátěže, životní úroveň je nízká a perspektiva zamlžená.
Obor na odpis
Podobně v souvislostech je nutné hledět i na obory, jako je ocelářství. Nejde jen o to, že politici a vysocí státní úředníci podcenili situaci a včas nepřesvědčili Evropskou komisi, že převod ostravské huti z minulého na současného majitele je riskantní.
Vláda země s dlouhou ocelářskou tradicí by měla být aktivnější i při formulování evropských plánů v podobně citlivých oblastech.
Ozeleňování ekonomiky a dumpingový dovoz z Asie činí z evropského ocelářství bezmála odepsaný obor. Přitom jeho výrobky, zejména ty nízkoemisní, budou žádané například při rozvoji větrné energetiky, v automobilovém průmyslu nebo při modernizaci železnice. Nezapomínejme ani na poptávku po masivnější zbrojní výrobě, jež s ocelářstvím úzce souvisí.
O oceli tudíž lze uvažovat jako o strategické komoditě, jejíž výroba si zaslouží specifickou pozornost – přinejmenším v zájmu konkurenceschopnosti Česka i celé Evropy.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
