Lukáš Jelínek: O evropských tématech se v Česku debatuje povrchně a bez fantazie
Myslet si, že všichni kolem jsou blázni, jenom my jsme letadlo, se již stalo poznávacím znamením Česka v řadě témat. Vždy nejlépe poznáme, co je špatně, ale lepší řešení po ruce nemáme. A když jedno z hesel, která nás teď obklopují, vyzývá „Volte, než bude pozdě“, nelze si nevzpomenout, v čem všem už zpoždění dávno máme, aniž by to politiky nějak zvlášť trápilo. A jenom slabou útěchou je, že nezřídka tápou i naši spojenci.
Ve srovnání s evropským průměrem nás nadstandardně děsí migrace, přestože jsme dosud byli jen nepříliš frekventovanou tranzitní zemí, kterou utečenci chtějí mít co nejrychleji za zády. Před uprchlickými vlnami především z Afriky, Blízkého a Středního východu varují experti už dlouhá desetiletí.
Čtěte také
Namátkou ve zprávě Komise OSN pro globální řízení, v níž působil i exministr zahraničí Jiří Dienstbier, stálo již před 30 lety varování před dopady sucha, chudoby a válek na přesouvání populace z jihu na sever. Nepoučili jsme se však. Snesitelnější podmínky jsme tam nezajistili, naopak došlo na tiché přihlížení a občas i na náš aktivní podíl při rozvratu některých států. O to pokrytečtější je nyní volání po pomoci zemím, z nichž migrace hrozí nejvíc. Času na zlepšení jejich obyvatelnosti jsme už měli dost.
Dalším oblíbeným receptem je zadržování uprchlíků mimo Evropu ve třetích zemích. Zní to hezky. Ale co mezinárodní lidskoprávní konvence? Každopádně by to měly být země bezpečné, v čemž může být háček. A i kdyby se s nimi podařilo navázat podobné štědře placené partnerství jako s Tureckem, kde je psáno, že jimi nebudeme zanedlouho vydíráni?
Silní lídři chybějí
Migrační pakt se českým partajím nelíbí, ale funkční alternativu po ruce nemají. Klidně by jí přitom mohla být regionalizace přístupu k migraci. Staré i nové evropské země jako by totiž zapomínaly na riziko migračního proudu z Východu.
Čtěte také
Ne už z Ukrajiny, ale Ruska či Běloruska, zkrátka států, které mohou z ekonomických i mocenských důvodů jednoho dne procházet vážnými otřesy.
Je-li mezi Čechy, Moravany a Slezany, jak ukázalo nedávné měření Eurobarometru, nejintenzivněji skloňována naše bezpečnost, měli bychom usilovat, aby si už do budoucna ministr zahraničí Jan Lipavský nemusel stěžovat na absenci evropské strategie k válce na Ukrajině. Zatím se jen vytlouká klín klínem, i když ten český v podobě muniční iniciativy má nemalou hodnotu.
Jedni trvají na porážce Ruska v boji, druzí volají po příměří a jednáních mezi Moskvou a Kyjevem. Přitom vojenské a diplomatické řešení by mělo jít ruku v ruce. Dokážeme ale pracovat na jeho parametrech, když nezvládneme ani takovou zdánlivě banální věc, jako je zajištění bezpodmínečného dodržování protiruských sankcí?
Čtěte také
Klimatickou změnu nebereme tak vážně jako zbytek Evropy, přestože naše zemědělce už co chvíli trápí. Neradi se vzdáváme uhlí nebo spalovacích motorů, obnovitelným zdrojům nefandíme a zlomyslně se šklebíme, když německým sousedům jejich odvážná energetická koncepce drhne. Jenže co pro klima děláme my? Vysazovat stromky, zadržovat vodu v krajině a modlit se k jádru nestačí. Němci svůj idealismus kombinují s nadějnými praktickými kroky.
K nim patří například využití vodíku pro ukládání energie z obnovitelných zdrojů. Z Prahy zaznívá, že si počkáme, až na klima budou myslet ve Washingtonu či Pekingu. Ovšem oni už myslí a mění jak průmysl, tak životní styl. To my se až do posledního okamžiku budeme tvářit, že není důvod k panice.
V Bruselu chybějí silní lídři a ti domácí často kloužou jen po povrchu. Při mizivé výkonnosti a představivosti českých partají se pak sotva divit, jak slabou autoritu u občanů mají. Zároveň s tím se ale šíří falešný dojem, že Evropská unie je jen na obtíž. Ano, je těžkopádná a potřebuje rozhýbat. Ale na těžkopádnost zdejších politiků zdaleka nemá.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
