Lukáš Jelínek: Fiala prokázal, že na sobě dříví štípat nenechá

Důvěrná politická jednání mohou skrývat leccos. Nátlak, výhrůžky, kšefty, ale i racionální dohody ukryté za siláckými gesty předváděnými navenek. Můžeme jenom spekulovat, co Miloše Zemana přimělo ke změně názoru.

Čtěte také

Petr Šabata: Jan Lipavský by si zasloužil od prezidenta pochvalu, ne stopku

Musel s ním Petr Fiala obchodovat? A jaké komodity použil? Velvyslance, vysoké státní úředníky, nebo programové priority? Či snad jen stačilo hlavě státu vyvrátit jeden důvod, proč jí leží Jan Lipavský v žaludku, za druhým?

Magisterské vysokoškolské vzdělání není podmínkou pro výkon funkce ministra. Dosavadní šéf vnitra Jan Hamáček byl středoškolák, stejně jako respektovaný ministr kultury v Zemanově vládě Pavel Dostál.

Lipavský se zahraniční politice věnuje dlouho. K Izraelcům není o nic kritičtější než další Zemanův ministr Jan Kavan. Visegrádskou spolupráci nezpochybňuje, jen by jí nově nalajnoval.

Provokovat k žabomyším válkám?

Zeman může mít pochopení pro současné režimy v Polsku a Maďarsku, leč spor o hnědouhelný důl Turów naznačuje, že by ani prezident nemusel držet nad varšavským kabinetem za všech okolností ochrannou ruku.

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Schůzky prezidenta s ministry jsou rituál, který v krizi zdržuje

Fiala se musel za Lipavského zaručit. To ale dá rozum, že se ministr zahraničí musí držet vládních programových mantinelů.

Koneckonců Lipavský i přes někdejší originální vyjádření nepůsobí jako splašený střelec. Věk i pouze čtyřleté politické zkušenosti jej řadí až do stínu profíků, jakými jsou Petr Fiala, Zbyněk Stanjura, Pavel Blažek či Marian Jurečka.

Dá se předpokládat, že klíčová zahraničněpolitická rozhodnutí stejně budou přijímána v premiérské pracovně. Lipavský skončí v zástupu méně výrazných ministrů zahraničí hned za Tomášem Petříčkem a Jakubem Kulhánkem.

Rychlá Zemanova otočka však naznačuje, že ve skutečnosti nemuselo jít o Lipavského, nýbrž o Fialu. Smyslem války nervů bylo zjistit, co všechno Fiala vydrží a jak silný bude premiér. Jakmile prokázal, že na sobě nenechá štípat dříví jako Andrej Babiš, Zeman couvnul. Nemusí to brát úkorně, politiky, kteří si stojí za svým, má v úctě.

Fiala k nim zjevně patří. Proč by také ne – ve Sněmovně má jeho koalice přesvědčivou 108 mandátovou většinu a Zemana, jemuž stejně co nevidět vyprší mandát, už nemusí potřebovat. Zůstane jim jen společná úloha důstojně reprezentovat Českou republiku v zahraničí. Aby u toho nedocházelo k disharmonii, vyplatí se korektní vztahy, o něž Fiala usiluje.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Prezident je ve svém živlu i v kukani

Pokud by Zeman vzdoroval a Lipavského nejmenoval, hrozilo by, že na rozloučenou s úřadem dostane porážku před Ústavním soudem.

A kdyby neuznal ani ji, mohl by být zažalován pro hrubé porušení Ústavy a následně sesazen. Už i z hnutí ANO, v němž měl dosud Zeman spojence, se začaly ozývat hlasy, že prezident nerespektující ústavní autority, nemá na Hradě co pohledávat.

Dozvědět se, kam může prezident dojít při šponování pravomocí by nebylo na škodu. Ovšem před ústavními činiteli jsou teď naléhavější úkoly. Především krocení covidu, inflace, drahoty a rozpočtového deficitu.

Lukáš Jelínek|foto:Jana Přinosilová

Křehkost vlády pěti stran, v níž jsou nejslabším článkem Piráti, se může projevovat co chvíli.

A to i v zahraniční politice, ve které bude záležet na míře ochoty řešit společné problémy v rámci Evropské unie. Miloš Zeman získá dost příležitostí vstupovat do děje. Provokovat k žabomyším válkám právě teď, kdy země vyhlíží funkční a akceschopnou vládu, by ale hraničilo s hazardem. Ono několikatýdenní jiskření i zdržení úplně stačilo.

Autor je politický analytik