Petr Holub: Odpovědnost podle ministra Jurečky

Čtěte také

Důchodová reforma poškodí pracující, vadí SOCDEM. „Je to zatím nejodvážnější návrh,“ oponuje senátor

Přispěla k tomu nižší valorizace cca o 2 procenta, která měla pouze vyrovnat inflaci, ostatně nepříliš vysokou. Zároveň se však snížil počet penzistů a především – do systému se zpomalil příliv těch, kteří odcházejí z pracovního trhu předčasně.

Tomu jistě napomáhá už 15 let platný předpis, podle kterého se důchodový věk u mužů a bezdětných žen každoročně zvyšuje o dva měsíce, u žen s dětmi o šest měsíců. Ovšem zároveň hraje roli i přísnější sankce při předčasném důchodu.

Systém vydrží až do roku 2030

Je pravda, že prodlužování důchodového věku zpomalí po roce 2030 na jeden měsíc ročně pro všechny. Kdo se tedy narodil v roce 1965, půjde do důchodu v 65, ročníky 1989 a mladší půjdou v 67. Ovšem zároveň začne od příštího roku platit pravidlo, podle kterého se bude zvolna snižovat základní výměra důchodu pod první redukční hranicí. 

Čtěte také

Julie Hrstková: Důchodová reforma? Plány jsou odvážné, realita skončí u země

Z toho by se dalo odvodit, že důchodový systém vydrží bez problémů do roku 2030, a mohl by obstát i poté, až budou o penzi žádat tzv. Husákovy děti. Údaje z počátku letošního roku právě ukazují, že se tato vyhlídka může naplnit.

Na druhé straně, takové řeči o prodlužování důchodového věku a škrtání ve výši důchodů, mohou člověka frustrovat. Průměrný důchod dnes činí 21 tisíc korun a to pro většinu příjemců znamená, že „slunný podzim života“ nebude žádný blahobyt.

Na důchody si musíme půjčovat

Otázka zní, proč nás politici vystavují takovým těžkostem a ještě nám to chtějí zpřísnit. Vysvětlení je prosté: Jen za pět měsíců letošního roku si stát musel na důchodový systém půjčit 10 miliard korun – přitom jde o půjčku, kterou budou splácet mladší generace.

Čtěte také

Důchodová reforma pomůže i pracujícím seniorům. Vydělat by si mohli přes tisícovku navíc

Každá evropská země se drží principu, že důchodový systém nesmí rozdávat víc, než vybere na pojistném, případně si obstará z jiných zdrojů. Tento vyšší princip musí dodržovat také Česko, i když tím penzistům komplikuje život.

Ostatně nikdo z Čechů si nemohl myslet, že bude vést v penzi bůhvíjak skvělý život jen se státním důchodem. To opět neplatí ani jinde v Evropě, ovšem v dalších zemích mohou důchodci dostávat peníze ještě z veřejných penzijních fondů, anebo ze soukromého pojištění. Proto například v Dánsku nezajišťuje státní penze důchodcům ani polovinu příjmu.

Pokud nechce dobře vydělávající český občan ve stáří ztratit životní úroveň, musí se zajistit jinak, třeba obyčejným spořením nebo investicemi do nemovitostí.

Prý se má postarat stát...

Dalo by se říci, že Češi jsou na rozdíl třeba od Skandinávců spíše vystaveni bolestnému dilematu starých žen a mužů, které zní: Mohu přestat pracovat, a jsem vůbec schopen ještě pracovat, abych měl na důchod dost naspořeno?

Petr Holub|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Nutno připustit, že Češi si takové dilema málokdy připouštějí, jak svědčí předčasné odchody do penze v uplynulých letech pod heslem „stát se o mě musí vždycky postarat“. V tom je právě přednost současné důchodové reformy.

Fakticky polemizuje s široce sdílenou představou, že všechno zařídí stát. Protože stát má jen tolik peněz, kolik mu sami zaplatíme. Pokud se tedy chceme chovat jako dospělí a svéprávní občané, nemůžeme nechat naše penzijní dluhy na těch, kdo přijdou po nás.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy