Lukáš Jelínek: Důstojné hradní střídání je společná odpovědnost Zemana i Pavla
Pokud architekti říkají, že Pražský hrad je městem ve městě, tak politologové mohou se zkušeností předchozích deseti let tvrdit, že Kancelář prezidenta republiky je státem ve státě. Mělo by jít o standardní instituci, přesto v ní v řadě ohledů platí specifická pravidla, a to ani nemluvě o neblahých zvycích zavedených končícím Zemanovým týmem.
Čerstvě zvolený prezident Petr Pavel proto hovoří o potřebě auditu v prezidentské kanceláři a příští kancléřka to samé navrhuje směrem ke Správě Pražského hradu a Lesní správě Lány.
Čtěte také
Zatím jen slýcháme úvahy, co všechno podezřelého se tam mělo v poslední době dít a co je nebo by mělo být vyšetřováno. Jenže noví nájemníci budou v obraze až po inauguraci hlavy státu, do té doby mají nárok jen na stejné informace jako my, běžní smrtelníci.
I těch je ale víc než dost. Víme o podivném hospodaření v lánské oboře za odsouzeného a Zemanem omilostněného Miloše Baláka, o záhadných skartacích citlivých dokumentů, o volném poli pro působení „poloporadce“ Martina Nejedlého a v neposlední řadě o informačním embargu vůči části médií.
Oba bude soudit historie
Čtěte také
Pro jistotu byly také zrušeny pravidelné briefingy tiskového mluvčího a Hrad cedil tolik vyhlížené zprávy, i když se prezident ocitl ve vážném zdravotním stavu. Snad i na skautském táboře panuje větší pořádek a disciplína než v prezidentské kanceláři za Miloše Zemana.
Již dnes víme, že část jejího osazenstva ukončila pracovní poměr, další dává své funkce k dispozici. Zatímco o Jiřího Ovčáčka může být zájem v alternativních médiích, Vladimír Kruliš šilhá po práci v aparátu národní banky a Martin Nejedlý se patrně ponoří do svého na východ orientovaného byznysu, Vratislav Mynář se vrátí leda tak domů do Osvětiman. Díru do světa neudělal ani jako někdejší předseda Zemanovy Strany práv občanů, ani jako kancléř.
Přesto oceňme, že Zeman i Mynář zatím přistupují k personálnímu střídání bez zjevných ústrků a zlomyslností. Nepřekvapivou furiantskou slovní výměnu, zda má starý prezident pozvat nového, nebo nový požádat o přijetí starým, máme už naštěstí za sebou.
Čtěte také
Schůzka Zemana s Pavlem proběhne příští týden a jejím tématem může být jak působení prezidenta na domácí i zahraniční politické scéně, tak vhled do zákulisí hradního kolosu. Ten bude potřebovat též Mynářova nástupkyně Jana Vohralíková, jinak zkušená státní úřednice. Této polohy se hodlá držet i nadále, což znamená nulové politické ambice a minimální objevování se na veřejnosti.
Buďme ale spravedliví. Když byla silná veřejná poptávka po bezpečnostní prověrce v případě pana Mynáře, měla by se jí dočkat i paní Vohralíková. Stupeň „důvěrné“, o který již zažádala, je málo. Mantinely by měly být nastaveny i Pavlovu příteli Petru Kolářovi, exdiplomatovi, vlivnému konzultantovi a lobbistovi, jenž si teď užívá mediálního výsluní a tvrdí, že nebude chtít nic víc než vstupní kartičku na Hrad. Kdyby se měl Kolář stát jen prozápadní alternací Nejedlého, nevrhalo by to na příští hlavu státu nejlepší světlo.
Své klíčové spolupracovníky si Petr Pavel vybírá pečlivě. Vedle těch známých z kampaně již média spekulují i o respektovaných osobnostech z právnického, ekonomického či politického prostředí, namátkou Janu Kyselovi, Janu Wintrovi, Zdeňku Tůmovi, Davidu Markovi či Janu Farském. To dokresluje Pavlův důraz na pokoru a poctivost. Společným úkolem jeho i Miloše Zemana ale teď je, aby veškeré předání agendy proběhlo korektně a profesionálně. Oba nesou odpovědnost za důstojnost prezidentského úřadu a oba jednou bude soudit historie, jak s důvěrou, kterou dostali od občanů, naložili.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
