Lucembursko, pravá evropská země

20. květen 2009
Sedmý světadíl

Myslíte si, že v Evropě může být stát, který má 444 000 obyvatel, velice podstatný? Jistě že ano, jmenuje se Lucembursko. A pro nás je maximálně důležité už jen tím, že odtud pochází panovnický rod vládnoucí zemím Koruny české přes 100 let.

Lucembursko je stát s největším HDP v rámci Evropské unie, tím pádem je i nejbohatší, a proto přitahuje sídla mnoha bank. Přitom je historicky známé jako poměrně chudá země, která je většinou složená z neúrodné plošiny Oesling na severu. Jen na úzkém jižním pruhu Gutland s dobrou zemí se daří zemědělství. Lucembursko samo vzniklo velice brzy, za rok počátku země je považován letopočet 963. Tehdy totiž místní pánové postavili hrad Lutzelberg, po němž se země pojmenovala. V té době bylo mnohem větší, zahrnovalo velkou část dnešní Belgie v pohoří Ardeny. Lucemburští panovníci byli mocní a ve středověku patřili mezi nejvznešenější rody, což tuto zemi chránilo a zároveň to umožňovalo její účast na moci. Konečně i díky svému strýci Petrovi z Aspeltu se římským králem a císařem stal náš Karel IV., původem Lucemburk a nejoblíbenější český panovník, který navázal na svého rytířského otce. Právě v jeho době západoevropská kultura výrazně pronikala do Čech, státní správa, města, katedrály a hrady se upravovaly podle porýnských vzorů. Z Lucemburska přišel i boom pěstování vína, často typických odrůd z okolí Mosely. Jeho syn Václav IV. příliš schopný nebyl a Zikmund Lucemburský se stal přímo terčem nenávisti českých husitů, ale v rámci Evropy byl považován za vynikajícího diplomata a muže, co své země dál rozvíjel.

Lucembursko samotné právě Karlovi IV. děkuje za udělení titulu vévodství, obdržené roku 1354. I díky tomu mezi roky 1659 až 1839 přežilo jádro státu tři dělení území, kdy si nejvíce pro sebe ukrojili Habsburkové, kteří v té době dlouho ovládali území dnešní Belgie (a taky Čechy a Moravu). Když se Lucemburské velkovévodství roku 1868 stalo konstituční monarchií, měl panovník velkou podporu obyvatelstva. To je až dodnes většinou sice frankofonní, ale lidé se kulturně považují za nejpříbuznější Němcům. Velké bohatství nejdříve přišlo kvůli něčemu nečekanému, obrovským zásobám železné rudy a velkovýrobě kvalitní oceli. Toho během následujících dvou světových válek právě Němci zneužili k vyzbrojení své armády. Lucemburčané taky v zimě roku 1944 zažili divokou bitvu o Ardeny mezi Spojenci a dlouho bojujícími nacisty.

Lucemburské vinice připomínají ty moravské

Situace malé země, která se stěží může ubránit, přispěla i k tomu, že roku 1949 patřilo Lucembursko k zakládajícím členům NATO a stalo se členem Evropské rady. Úzká spolupráce s ostatními státy Beneluxu, tedy Belgií a Nizozemím, mu taky pomohla k důležitému postavení v rámci EU, o kterém jsme psali na začátku. V Lucemburku sídlí Evropský soudní dvůr, který patří mezi pět hlavních orgánů Evropské unie. Pracuje od 1. ledna 1958 a uplatňuje unijní právo ve všech možných oblastech života. Od roku 1988 k němu patří i Soud první instance, který je oprávněn k určitým druhům řízení, i žalobám fyzických a právnických osob proti právním postupům orgánů Unie. V Lucemburku sídlí i Evropský účetní dvůr. Symptomatické proto je, že v malé zemi bydlí 7500 cizích úředníků Evropské unie. Lucemburčané tvoří jen tři čtvrtiny obyvatelstva, 120 000 osob jsou přistěhovalci za prací, hlavně z Portugalska a Itálie. 95 % obyvatel ale spojuje příslušnost k římskokatolické církvi.

Abychom jen nechválili, i oni asi Lucemburčanům pomáhají s tím, že jsou podle statistik největšími pijany tvrdého alkoholu v Evropě. Také to mají s Čechy obdobné, protože ti jsou zase největšími pijáky piva. Přesto nás asi více spojují výborné diplomatické styky, historie a kultura; město Lucemburk připomíná Prahu i Český Krumlov a místní slunné vinice zase jižní Moravu. Snad i podle přání Karla IV., Otce vlasti lucemburské i české.

Evropská unie má v Lucemburku sídel více

Seriál Stereotypy vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.

autor: David Ašenbryl

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.