Luboš Palata: Středoevropský fejeton Luboše Palaty

To místo není u moře, ale tady u nás, uprostřed Evropy, pár kilometrů pod Bratislavou, nedaleko Vídně a na dosah maďarských hranic. Maják je uprostřed vesnice, lépe řečeno letoviska Podersdorf v rakouské spolkové zemi Burgenland a to jezero se jmenuje česky Neziderské. Je to po Balatonu druhé největší stepní jezero v Evropě a ta step,co tady u jezera končí, je maďarská pusta.

Malý rovinatý zázrak uprostřed kontinentu, díky němuž se rozhodli staří Maďaři zůstat v Evropě a nevracet se už zpátky do svých povolžských stepí. Podivným řízením osudu a dějin se o pět století později stali z těchto původně nomádských kočovníků nejzatvrzelejší obránci evropského křesťanství proti osmanskému islámu. A nebýt Maďarů, nebo lépe řečeno Uhrů, tak by možná dnes byla ze svatovítského chrámu na Hradčanech mešita.

Burgenland, který byl po tisíc let maďarský či uherský, je dnes Rakousko. Rozhodl o tom plebiscit po první světové válce, kdy si zdejší obyvatelé vybírali mezi zbídačeným Rakouskem a chaotickým, občanskou válku prožívajícím Maďarskem. Rozhodli se pro Rakousku, také proto, že velká část zdejších obyvatel byli Němci. Dodnes tu ale žijí i Chorvaté, co sem utekli před Turky v šestnáctém, sedmnáctém století, najdete tu i Maďary a také, už od dob, co to tu bylo Uhersko, i místní Romy. Burgenland, takový ocásek u hranic s Maďarskem, je nejmenší a stále ještě nejchudší rakouskou spolkovou zemí, což je dáno i tím, že tu není jediné větší město. Metropole Burgenlandu Eisenstadt je jen taková větší vesnice. A skutečné hlavní město zdejšího kraje Šoproň Maďarům a Maďarsku i po plebiscitu zůstal.

Důvodem, proč je Burgenland tak chudý i je to, že tu není prakticky žádný průmysl, což ve zbytku Rakouska přece jen je. Také tu nejsou žádné vysoké, úžasné hory, základ asi nejvýkonnějšího rakouského průmyslu, tedy turistiky. Burgenland je v uvozovkách jenom Bohem požehnaná, úrodná krajina, kde rostou půl metráku vážící dýně, kukuřice, slunečnice, papriky, zrají tu úžasné broskve, meruňky a především se tu rodí báječné víno. Víno, které má v sobě jako jediné v Rakousku balkánskou jiskru, plnost úrodné půdy a barvu, kterou vínu může dodat jen dostatek, z našeho českého pohledu až přebytek slunce.

Nejvíce dobrého vína se rodí právě kolem Neziderského jezera, které svojí několik desítek kilometrů rozlehlou hladinou vytváří ve zdejším kraji zvláštní příznivé mikroklima, které přeje klidnému dozrávání hroznů i v pozdních zářijových dnech. Zdejší Frankovka a Zweigelt mají zcela jinou chuť a plnost, než vína, které s podobnými názvy prodávají vinaři moravští, což není kritika, ale konstatování. A protože je to zdaleka nejlepší rakouské červené víno, můžete ho dnes ochutnat i na alpských svazích , když si řeknete o nějaké dobré rakouské červené.

Vždy, když jsem tady byl a viděl ty nekonečné vinice, říkal jsem si, že být tady vinařem, to asi musí být štěstí. Jenže ono je a není. Rozloha zdejších vinic se za posledních dvacet let zmenšila na polovinu, vinařské rodiny vymírají, protože mladí lidé nechtějí pokračovat v řemesle otců, a malé rodinné firmy s pár hektary jsou vytlačovány velkými majiteli, kteří vinice za lacino skupují.

Když jsme se jednoho mladého zaměstnance zdejšího národního parku, který je i v Unesco, ptali, zda jim při ochraně zdejší neopakovatelné stepně rákosové jezerní krajiny vinaři nevadí, vyjádřil zcela opačné obavy. „Vinaři a vinice rychle mizí a nebýt evropských dotací, tak nevíme, co by tu bylo,“ říkal mladík, kterého živí pozorování ptáků, kteří přes Neziderské jezero migrují ze severu na jih.“Zatím ty evropské dotace jsou, ale kdyby nebyly, tak spousta vinařů skončí. Nehledě na to, že nejsou mladí, kteří by to chtěli dělat. Z mé třídy se stali vinaři dva, nebo tři, o generaci předtím byli vinaři všichni,“ dodal a znělo to smutně.

A tak jsem seděl u majáku a přemýšlel. O našem zvláštním světě, kde vás ani Bohem požehnaná půda už dobře neuživí, v němž skvělé víno není hodnota a v němž být vinařem není nic, co by vás lákalo. Od Neziderského jezera vás zdraví Luboš Palata

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.