Luboš Palata: Slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár se v Praze ukázal v diplomatickém negližé
Česko-slovenské vztahy jsou i třicet let od rozdělení federace unikátní. Je tu blízkost jazyková, kulturní, hospodářská a v mnoha směrech i velká blízkost našich národních zájmů. Naše vztahy jsou opravdu mimořádné. Byť trochu také proto, že jsme jiné takové vztahy, které by si toto označení zasloužily, nedokázali navázat. Proto nám Slováci dodnes tak trochu zbyli.
Je i po 30 letech dobrým zvykem, že první zahraniční cesty slovenských ministrů vedou do Prahy a českých naopak do Bratislavy. A ještě lépe je, že i při velmi extrémních změnách, které se občas v Česku i na Slovensku odehrají a neodpovídají politické situaci v sousední zemi, se tento zvyk přes veškerou možnou složitost vztahů dodržuje.
Čtěte také
Tak je tomu i nyní, kdy se na Slovensku k moci vrátil premiér Robert Fico, který má ve vládní koalici dnes extrémně nacionalistickou Slovenskou národní stranu. Ta se před volbami navíc spojila se skupinou proruských dezinformátorů. A také Fico přinejmenším v době předvolební kampaně najel na jejich protiukrajinskou notu.
Teď je ale po volbách a Fico se přece jen trochu krotí. Už nepadají slova o ukrajinských fašistech a dodávky zbraní na Ukrajinu budou ze Slovenska pokračovat. Byť v režii slovenských zbrojovek a ne slovenské armády, která už ale stejně nemá z čeho dávat.
Migrační reforma EU
Předjednat důležitou Ficovu návštěvu v Praze, která se uskuteční na konci listopadu, přijel jeho ministr zahraničí Juraj Blanár. Po mnoha a mnoha letech není na tomto místě kariérní diplomat, ale místopředseda Ficovy strany Smer.
Čtěte také
Přes veškerou snahu jeho českého protějšku Jana Lipavského se to projevilo už při tomto prvním setkání. Kdyby zůstalo jen při úvodních slovech šéfa české diplomacie, tak by měl člověk pocit, že se vlastně na Slovensku nic strašného nestalo a kurzy obou vlád půjdou minimálně v zahraniční politice v pohodě sladit.
Juraj Blanár ale bohužel mluvil více, než musel a měl. A tak jsme od něj vedle trochu uklidňujících slov označujících ruskou agresi proti Ukrajině za zcela nepřijatelnou slyšeli i naprosto zavádějící srovnání této agrese s Irákem nebo s Kosovem. A také výzvu k co nejrychlejšímu svolání vrcholného jednání Visegrádu, aby mohly země V4 zablokovat migrační reformu Evropské unie.
Tedy tu reformu, jejíž přijetí Česko jednoznačně podpořilo, protože v ní vidí cestu k úspěšnějšímu boji s nelegální migrací. Ministr Lipavský tam jen stál a tiše trpěl. A pak dal diplomaticky najevo, že tyto hry se Slovenskem hrát nebudeme.
Blanárovo slovní negližé ale mělo jednu výhodu. Už před Ficovou návštěvou Prahy ukázalo, že to tentokrát nebude s udržením mimořádných vztahů s Bratislavou tak jednoduché, jak jsme na to byli zvyklí. A že to se Slováky bude tentokrát opravdu těžké pořízení.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
