Luboš Palata: Rakouští Svobodní by chtěli do Visegrádu. To není k úsměvu, to je k pláči
Kdo by to býval řekl, Rakousko a bude chtít do Visegrádu. Vlastně by nám to jako členům tohoto uskupení bývalých středoevropských postkomunistických zemí mělo lichotit, že se s námi země bohatší, demokraticky i civilizačně vyspělejší a s prominutím také mnohem uklizenější chce zahazovat v něčem takovém, co končí někde v Čiernej při Čope, Kaliningradu a na rumunských hranicích.
Dalo by se to brát jako velká pocta a způsob uznání za to, kam jsem se dokázali za posledních čtvrt století dostat. Má to ale jeden velký háček, respektive dva, tedy kdo a proč to říká.
Heinz-Christian Strache, předseda rakouské extrémně pravicové strany Svobodných, strany, která málem dosáhla na druhé místo v nedělních rakouských volbách a před půl rokem si ještě myslela na vítězství, nechce k Visegrádu proto, že Stracheho otec se narodil v severočeském Liberci.
Byť nelze vyloučit, že jakýsi vztah k Česku a celému regionu střední Evropy se tím ve Strachem vytvořil. K Visegrádu chce ale šéf Svobodných a možná budoucí rakouský ministr zahraničí nebo vnitra spíše proto, v co se toto uskupení čtyřech středoevropských států změnilo.
Tedy ve velmi euroskepticky, protiuprchlicky a ve své podstatě protibruselsky naladěný spolek. Spolek, v němž nejméně dva jeho členové, Polsko a Maďarsko, diplomaticky řečeno experimentují s demokracií a zkoušení ji ořezat takříkajíc na kost, že z ní mnoho nezbude.
Posun nedobrým směrem?
To, co mnohé unijní státy právem znepokojuje a to, co Brusel kritizuje a v čem žádá Varšavu a Budapešť o nápravu, to Strachemu naopak imponuje. Stejně jako téměř absolutní odpor Visegrádu proti přijímání imigrantů z muslimských zemích a nepodřizování se kvótám na imigranty, které jsme si v EU odhlasovali.
To, že se s námi šéf Svobodných, strany, která má stále hluboko uvnitř zbytky své bývalé nahnědlosti, chce kamarádit - dokonce mluví i o vstupu do Visegrádu - by nás nemělo těšit, ale dost děsit. Kam se to politici jako Orbán a Kaczynski dostali, a my jejich visegrádští spojenci s nimi, že nás tak problematičtí rakouští politici jako Strache obdivují a chtějí se k nám přidávat?
Ano, samozřejmě je fajn, že rakouští Svobodní už teď nenapadají Česko za Benešovy dekrety, nechtějí nás kvůli tomu vylučovat z unie, ani kvůli dostavbě atomových elektráren nepořádají v Rakousku protičeská referenda, ani neblokují hranice. Ale to je asi tak všechno, z čeho bychom měli mít v tomto případě radost.
Být součástí nějakého spolku, v němž budou rakouští Svobodní hrát důležitou roli a vůbec přát si jejich účast v rakouské vládě, to bychom opravdu chtít neměli.
A to, že si spojenectví s námi, s Visegrádem, přejí právě rakouští Svobodní, je výstrahou se zastavit a zamyslet, kam se to ta naše část Evropy za poslední roky posunula. Dobrým směrem to tedy rozhodně nebylo.
Autor je redaktorem MF DNES
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
