Luboš Palata: Prezident Miloš Zeman a sudetští Němci

Je to jeho dnes už jedenáct let staré vyjádření o tom, že sudetští Němci byli pátá kolona Adolfa Hitlera a že odsun a vyhnání z Československa bylo menším trestem, než trest smrti, který se za vlastizradu dává. Budiž tady řečeno, že Miloš Zeman za těch jedenáct let, které od jeho smutně proslaveného rozhovoru pro rakouský týdeník Profil uplynuly, jistý myšlenkový posun udělal. Nyní, když na podobnou otázku odpovídal pro rakouskou agenturu APA, tak správně dodal, že si velice cení těch sudetských Němců, kteří se na rozdíl od voličů Henleinovi strany nacistům na konci třicátých let postavili, nebo je přinejmenším nevolili.

Před oněmi jednácti roky tehdejší německý kancléř Gerhard Schöder zrušil návštěvu Prahy. Teď, možná na základě rozhovoru, možná také ne, si rakouský kancléř Werner Fayman nenašel na Miloše Zemana během jeho dvoudenní návštěvy v Rakousku čas. Ale to jsou, přiznejme jen spekulace, tedy domněnky.

Domněnkou naopak není, že v některých částech své úvahy o odsunu sudetských Němců se Miloš Zeman stále mýlí. Na jedné straně je pravdou, že většina sudetských Němců se nechala před válkou nacismem a nacisty zblbnout a pátou kolonou nacistů v Česku nejméně část z nich skutečně byla. Pokus henleinovců o puč v roce 1938 je věcí prokázanou, stejně tak je však prokázáno, že při mobilizaci v září 1938 nastoupili tisíce a tisíce sudetských, já mám radši označení českých Němců do československé nikoli nacistické armády.

Ještě pomýlenější je pak zdůvodňování odsunu. Za prvé, po válce byla část aktivních nacistů z řad sudetských Němců československými soudy odsouzena a někteří z nich, například Konrád Henlein a K. H. Frank, pověšeni. Část aktivních nacistů možná unikla trestu vyhnáním a odsunem, tady je možná úvaha pana prezidenta správná, ale naopak vyhnáním a odsunem byla postižena část zcela nevinných lidí. Mám na mysli především děti sudetských rodičů, které byly vyhnány ze svých domovů spolu se svými rodiči. Pan prezident Zeman by si měl uvědomit, že právě tyto tehdy děti dnes tvoří drtivou většinu stále ještě žijících pamětníků odsunu a vyhnání a právě jich se jeho slova velmi bolestně dotkla. Mnozí z nich přitom v minulých dvaceti letech hledali a někteří z nich dokonce našli ztracený vztah ke své bývalé domovině, pomáhají s obnovou zdevastovaného pohraničí a věnují na to nemalé prostředky.

Také prezidentova úvaha o tom, že Benešovy dekrety nejsou aktem kolektivní viny, jak tvrdí Miloš Zeman v další části své aktuální odpovědi pro agenturu APA prostě nesedí. Ano, přibližně deset procent českých Němců mohlo i po odsunu v Česku zůstat. Ale není to tak, že by to byli vždy jen aktivní odpůrci nacismu, ti byli naopak často do transportů určeni, často to byli prostě jen odborníci, které jsme tady v Česku příliš potřebovali. Navíc k tomu, abyste se vyhnání vyhnuli nestačilo, že jste za války a kolem Mnichova nic neudělali, ale museli jste prokázat protinacistické aktivity. Popravdě řečeno, kdyby se to samé měřítko bralo na české obyvatelstvo protektorátu Čechy a Morava, tak by tady v Česku zbylo maximálně pár set tisíc obyvatel.

Je velká škoda, že prezidentova v některých částech nepřesná, v jiných hluboce pomýlená úvaha o našich bývalých německých krajanech, pokazila jinak dobrý dojem z jeho návštěvy Rakouska. Miloše Zemana čeká brzy i cesta do Německa, kde podobné téma nebude moci po svém rozhovoru pro APA jen tak obejít. Proto by bylo dobré, kdyby některé své výroky a úvahy znovu zvážil a přizpůsobil je faktům a realitě Evropy jedenadvacátého století. Ku prospěchu svému i nás všech, občanů České republiky. Panu prezidentovi za to předem mnohokrát děkuji.