Luboš Palata: Paradoxy výročí začátku pádu komunismu v Maďarsku

Boj, na jehož konci byly tisíce mrtvých a i po utichnutí střelby zaznělo ještě na 350 rozsudků smrti, které nešetřily ani ty nejmladší z povstalců, chlapce a dívky. Povstalce, jež byli v době, kdy je komunistický režim posílal na šibenici, ještě dětmi. Na té šibenici skončil vedle mnoha dalších vůdců povstání nakonec i premiér maďarské povstalecké vlády komunista Imré Nagy.

Čtěte také

Přestože byl pak po několika letech v Maďarsku nastolen gulášový komunismus, o revoluci v roce 1956 bylo zakázáno mluvit. A když, tak jenom jako o kontrarevoluci. A to i proto, že hlavní sovětský kolaborant János Kádár stál v čele Maďarska až do května roku 1988 a i měsíce potom drželi jeho spolupracovníci otěže Maďarska v rukou.

Přesně před dvaceti lety se však tyto otěže definitivně zlomily. Maďarští reformisté, kterým se na jaře roku 1989 podařilo ovládnout vedení státu, souhlasili s tím, aby byl přesně před 25 lety Imré Nagy znovu slavnostně a důstojně pohřben.

Fotografie obětí, mezi nimi i premiéra z období revoluce roku 1956 Imre Nagya |foto: Gregor Martin Papucsek

Je sice trochu paradoxem dějin, že se symbolem demokratických změn v Maďarsku stal právě bývalý komunista a jeho důstojný pohřeb, ale dějiny už takové paradoxy činí. A když o dva týdny později maďarský parlament Nagyho rehabilitoval, tak Kádár symbolicky zemřel. A s ním zemřel i maďarský komunismus.

Před oněmi dvaceti pěti lety pronesl nad rakví Imré Nagye plamenný projev i do té doby neznámý mladík, jež si tehdy přidával důstojnosti a revolučnosti svého zjevu plnovousem. Tím mladíkem nebyl nikdo jiný, než dnešní maďarský premiér Viktor Orbán.

Čtěte také

Aby těch paradoxů dějin nebylo málo, je to dnes podle mínění mnohých Maďarů právě premiér Viktor Orbán, před jehož už více než čtyři roky neomezenou vládou je třeba svobodu a demokracii v Maďarsku chránit. A v čele těch, kteří bojují dnes za tuto svobodu, kontrolu moci, nezávislost tisku a další věci, o něž Maďaři před dvaceti pěti lety usilovali, jsou bývalí komunisté a jejich následníci, dnes sdružení v Maďarské socialistické straně.

Výročí pohřbu Imré Nagye, který byl začátkem pádu totality v Maďarsku, i dnešní stav této Česku tak blízké země, i nám připomínají, že boj za svobodu nekončí zdaleka tím, že ji jednou vybojujeme a nastolíme. Je to jako rostlina, o níž musíme neustále pečovat a starat se o ní. Nebo nám zajde ta naše svoboda na úbytě. A může to být v Budapešti, stejně jako v Bratislavě nebo v Praze.

Hezký červnový víkend vám přeje váš Luboš Palata.