Luboš Palata: O čem byl obří ministerský summit NATO v Praze? O zadržování Ruska
Nejlepší by bylo, kdyby válka na Ukrajině tohle léto skončila, Rusové se stáhli za hranice, vyjednala se trvalá mírová smlouva a celé to utichlo.
Čtěte také
Jenže nežijeme v ideálním světě, zázraky se dějí, ale spoléhat se na to nedá. Už skutečnost, že se čtvrtinová Ukrajina dokáže třetí rok bránit ruskému agresorovi a v tomto boji stále nijak zásadně neprohrává, nikoli malý, ale velký zázrak je.
Někdy bývá boj Ukrajiny přirovnáván k hrdinnému odporu Finska proti útoku stalinského Sovětského svazu z přelomu let 1939 a 1940, kterému se většinou říká Zimní válka. Zimní, protože trvala právě a jen tuto zimu a po ní vyčerpané Finsko muselo usednout k jednacímu stolu, u něhož souhlasilo se ztrátou částí svého území. Po druhé světové válce se Finsko stalo vnuceně neutrálním státem, který však uhájil demokracii a sebe jako součást Západu.
Dnes je Finsko členem Evropské unie a NATO a jedním z nejbohatších států světa. To, přes všechny mínusy, od války finská Karélie je dnes z většiny ruská, je příběh s dobrým koncem. Vladimir Putin, na rozdíl od stalinského Sovětského svazu, se ale ani k tomutu řešení nemá.
Jak to bude s Ruskem dál?
My Češi ale známe i příběh jiný, který se jmenuje Mnichovská dohoda. S pokračováním v podobě okupace Čech a Moravy v březnu 1939, kdy ani územní ústupek agresorovi nevedl k záchraně samostatnosti a agresora spíš povzbudil a umetl mu cestu k jeho původnímu cíli.
Čtěte také
Severoatlantická aliance není v konfliktu s Ruskem, pouze dodává napadené Ukrajině zbraně a pomáhá jí ubránit se proti agresorovi. Rusko svojí agresí proti Ukrajině překročilo, s výjimkou jaderného útoku a vojenského útoku přímo na členské státy NATO, už dávno všechny červené čáry.
Zasedání ministrů zahraničí členských států aliance, jedna z největších a nejdůležitějších diplomatických akcí v české novodobé historii, která se ve čtvrtek a v pátek odehrávala v Černínském paláci, měla za cíl připravit alianci na blížící se vrcholný summit NATO.
Na něm si aliance musí říci, jak s Ruskem dál. I v případě ukončení konfliktu na Ukrajině nás totiž čeká cosi jako nová studená válka s Ruskem a s Moskvou jako trvalým nebezpečím pro členské země NATO.
Ministr zahraničí Jan Lipavský mluví o tom, že aliance si musí připravit dlouhodobou politiku zadržování Ruska a také mít dlouhodobý plán podpory Ukrajiny při její obraně. Doby, kdy se Západ, včetně NATO, mohl na Rusko dívat jako na bezpečnostního partnera, jsou na dlouho pryč. My v alianci se tomu musíme umět postavit jako faktu. Také proto, aby příběh Ukrajiny neměl podobný konec jako ten Československa v letech 1938 a 1939. Ale aspoň ten konec finský.
Autor je evropským editorem Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
