Luboš Palata: Běž domů, Ivane, z gruzínské Jižní Osetie a Abcházie

Gruzie se po nesčetných ruských provokacích toho léta roku 2008 rozhodla Jižní Osetii dostat zpět pod svoji kontrolu. Možná to byla taktická chyba, ale každopádně to byla věc, na kterou měla Gruzie zcela nezadatelné právo. Zvláště když Rusové a Oseti soustavně a zřejmě záměrně porušovali dohody o příměří.

Rusko navíc devadesáti procentům jižních Osetů rozdalo zcela protiprávně ruské pasy a Osetii tak ještě před invazí de facto připojilo k ruským územím.

Ostudný Klaus

Srpnovou invazi 2008 gruzínský prezident Michael Saakašvili přirovnal k srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu roku 1968. Poměr sil armády ani ne čtyřmilionové Gruzie vůči sto čtyřiceti milionovému Rusku byl totiž podobný jako v srpnu 1968 v Československu.

Je nehynoucí ostudou Česka, že jeho tehdejší prezident Václav Klaus se postavil na stranu Kremlu.
Luboš Palata

Gruzínci však byli odhodláni se bránit a to zamezilo Rusku okupovat gruzínské hlavní město Tbilisi a posléze to Moskvu donutilo souhlasit s mírovou dohodou garantovanou Evropskou unií, která měla znamenat návrat ke stavu před invazí. 

Je nehynoucí ostudou Česka, že jeho tehdejší prezident Václav Klaus se postavil na stranu Kremlu. Na rozdíl například od polského prezidenta Lecha Kaczynského, který v době, kdy se ruská vojska blížila k Tbilisi, přijel svojí osobní přítomností podpořit gruzínskou nezávislost.

Diskriminace a likvidace

Vlažná reakce Západu, který přijal vůči Rusku jakési sankční kroky jen na velice krátkou dobu, otevřela cestu putinovskému režimu k opakování gruzínského scénáře na ukrajinském Krymu. Ten Rusko zcela okupovalo a připojilo.

Thomas Kulidakis: Ve vztazích Evropy s Ruskem už dobře bylo

• Upravit
• Smazat

Když přijde na hodnocení výsledků ruských prezidentských voleb, z evropských metropolí prozatím zní převážně ticho. Takový druh ticha, ba až netečnosti, je do uší bijící a dobře vystihuje rébus, který představují vztahy Evropy, nebo chcete-li Evropské unie a Ruska.

Nejsmutnější na gruzínské situaci je to, že Rusko nejenže de facto stále okupuje Jižní Osetii a Abcházii, ale podle gruzínského ministerstva zahraničí nedodržuje ani ony mírové dohody z roku 2008, včetně překračování demarkační čáry, enormního počtu okupačních vojsk, diskriminace Gruzínců nebo likvidace mnoha gruzínských vesnic.

Tak jako bychom neměli zapomínat na náš srpen 1968, neměli bychom zapomenout ani na ruskou invazi do Gruzie v srpnu 2008. My Češi už jsme dnes bez okupantů a svobodní. Proto bychom měli jako součást Evropské unie a NATO to samé požadovat pro Gruzínce. Včetně toho, čeho jsme dosáhli brzy po listopadu 1989 - tedy odchodu všech okupačních vojsk. Nyní z gruzínské Abcházie a Jižní Osetie.

Autor je redaktorem MF DNES