Lotyšsko, ruská menšina a strach z ruské agrese
Velké napětí ve vztazích s Ruskem zažívá Lotyšsko. V této zemi s dvěma miliony obyvatel mluví asi třetina lidí rusky a mnozí pocházejí z rodin, které se v zemi usadily v dobách Sovětského svazu.
Po vyhlášení nezávislosti Lotyšska však nezískali jeho občanství, a jsou tak vyřazeni z politického života, většinou nesmí volit, zastávat veřejné funkce, a dokonce ani být členy hasičského sboru, píše New York Times.
Aby tato práva spolu s lotyšským občanstvím získali, musí prokázat dokonalou znalost lotyštiny a dějin země. Jestli vláda nezavede nějaká zvláštní opatření, nebude v říjnových parlamentních volbách hlasovat 283.000 lidí.
Zatímco Lotyši, Estonci a Litevci v těchto dnech oslavovali výročí nezávislosti, etničtí Rusové žijící v těchto zemích dodnes považují rozpad Sovětského svazu za tragédii. Současné problémy se však netýkají jen jich, protože zhruba čtvrtina všech manželství v Lotyšsku je smíšených. Obě národnosti spolu žijí i pracují a Rusové také tvoří celou třetinu turistů, kteří zemi navštěvují.
Obhájci současného statu quo jej vysvětlují jako přirozený důsledek sovětské vlády, za níž se před nacistickou okupací a po ní počet etnických Lotyšů snížil až o 50 % kvůli deportacím na Sibiř. Lotyše tehdy nahradili sovětští přistěhovalci.
Po vyhlášení nezávislosti v roce 1991 dostali lotyšské občanství jen ti, kdo je měli před rokem 1940, kdy Lotyšsko zabral Sovětský svaz. Získali je i jejich potomci, včetně lidí, kteří ze země za druhé světové války a po ní uprchli na Západ.
Bývalí sovětští přistěhovalci a jejich děti dnes musí prokázat příslušné znalosti o zemi, kde žijí. Podle bývalého ministra zahraničí a obrany a dnešního europoslance Artise Pabrikse přece nemohou být lotyšskými občany lidé, kteří „sdílejí hodnoty s Putinem“.
Pabriks nicméně zdůrazňuje, že počet lotyšských obyvatel bez občanství klesl z 36 % na počátku 90. let na 12 %. Občanství nemá také 9 % etnických Němců.
Ukrajinská krize však zhoršila postoje etnických Rusů. Většina lotyšských médií podporuje Ukrajinu, zatímco místní Rusové spoléhají na ruskojazyčná, která hlásají linii Kremlu. Naživu jsou stále tisíce Lotyšů, kteří přežili sovětské deportace, a místní Rusové zase neměli radost, když viděli, jak v květnu v Oděse uhořeli jejich krajané. Propast mezi oběma skupinami není etnická, ale politická, říká Pabriks.
Druhou Ukrajinu však v Lotyšsku nikdo nechce. Pobaltské státy se ale bojí ruské agrese i Putinových pohrůžek, že bude chránit ruské menšiny v zahraničí. Podle Pabrikse s Putinem sympatizuje až 60 % lotyšských Rusů, ale nikdo z nich není ochoten k jiné akci než k dialogu.
Rusko však může život v Lotyšsku ovlivňovat i jinak než vojensky. Země je 100procentně závislá na ruském zemním plynu, a i když vyrábí třetinu energie z vody a podporuje rozvoj obnovitelných zdrojů, je vystavena tlaku ruského Gazpromu, jenž má významný podíl v lotyšské energetické společnosti Latvijas Gas.
Německá kancléřka Angela Merkelová alespoň při své nedávné návštěvě Lotyšska jasně řekla, že NATO bude pobaltské státy podporovat.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
