Lída Rakušanová: Ztížený návrat Ivana Steigera

„Za křivá svědectví“, stálo na jednom z nich. „Za pravdomluvnost“ s doplňkem „in memoriam“ na dalším. Anebo „Za opravdovou bratrskou pomoc“ na stužce s medailí, která zela prázdnotou. Kdo je autorem, neteř netušila. Věděla jen, že sítotiskem vyvedený motiv okopíroval kamarád tiskař snad z obalu jakési desky Karla Kryla, jehož písničky si vždycky zpívají na čundru u táboráku. Takže to asi taky bude nějaký emigrant.

Čtěte také

Rekonstruovanou výstavní síň Mánes otevřou kreslené eseje Ivana Steigera

Onen „nějaký emigrant“ je Ivan Steiger a svou sérii nahlodaných medailí a řádů, která měla v totalitním Československu náběh zlidovět, nakreslil po invazi sovětských tanků v roce 1968 pro legendární Literárky. Jeho karikatury ale tiskly tou dobou už řadu let i renomované deníky a časopisy na Západě. Steigerův úsporný, rafinovaně „dětský“ rukopis je totiž čitelný globálně.

Po srpnu 1968 se Ivan Steiger přestěhoval do Mnichova a o jeho cartoonech říkali šéfredaktoři od International Herald Tribune přes Le Figaro až po prestižní německé deníky, že jsou „solí novin“. Konzervativní list Frankfurter Allgemeine Zeitung jich za uplynulých 40 let zveřejnil přes devět tisíc.

Své kresby ale Ivan Steiger ochotně poskytoval i exilovým časopisům. A v každé knize vydané exilovým nakladatelstvím Publishers 68 v Torontu byla v tiráži Steigerova kresba holčičky utíkající před deštěm s rozevřenou knihou nad hlavou, kterou si nakladatelé Zdena Salivarová a Josef Škvorecký zvolili jako ex libris. Steigerův pařez, ze kterého vyrůstá osamělá kytička, se stal ve světě symbolem pražského jara.

Básník kreslených esejů

Přesto se návrat Ivana Steigera na stránky zdejších deníků po roce 1989 značně zadrhl. Po sametové revoluci tu evidentně chyběli šéfredaktoři, kteří by v porevolučních letech, zahlcených plytkou zábavou, měli dostatek důvěry ve své čtenáře, že budou ochotni se ponořit do Steigerových kreslených jinotajů. To byl na přelomu tisíciletí i osud rubriky Medvědí služby Ivana Steigera v regionálních Denících. Redaktorům se sice líbila, odvahu prezentovat ji soustavně svým čtenářům ale neměli.

Logo|foto:Český rozhlas

Teprve před několika lety začaly Steigerovy kresby vycházet v týdeníku Reflex. Často se jedná o cartoony odhalující v nemilosrdné zkratce paradoxy provázející evropskou integraci: Loď s unijní vlajkou pluje po vlnách, ale kouř z lodního komína se vlní v protisměru. Z podaných rukou se stává schematické, absurdní bludiště paží. Na režisérské židli s emblémem Unie se tísní smečka figurek, přesvědčených o vlastní důležitosti. Pod opuštěným kulatým stolem s unijní vlaječkou leží zvratky frází a nad nimi stojí rezignovaně panák s koštětem. Z evropské vlajky padají paragrafy…

Eduard Beaucamp, jedna z veličin německé umělecké kritiky, nicméně zdůrazňuje, že Steigerova „kreslená vyprávění“ jsou na hony vzdálená cynismu a sžíravé kritice: „Steiger vypráví mnohem spíše se starostlivou sympatií o hloupostech, úzkostech a malérech, o zaslepeném oportunismu a stádnosti, ale také o statečném sebeuvědomění a každodenních vítězstvích.“

Lída Rakušanová|foto: archiv Lídy Rakušanové

Za toho času zavřenými dveřmi knihkupectví leží teď kniha, díky které se může každý sám přesvědčit, kdo tento venku proslavený a doma opomíjený kreslíř, ale i filmař, malíř a spisovatel, a v neposlední řadě vášnivý sběratel hraček vlastně je. Ta kniha se jmenuje Ivan Steiger. Básník kreslených esejů a sestavil ji Ivo Strejček. Po třiceti letech je to první reálná šance, že se tento fenomenální kreslíř vrátí do kulturního povědomí své domoviny.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu