Lída Rakušanová: Státní pokladna v obklíčení

Že to takhle chodí, ví každý, akorát se to většinou nedá dokázat. Dotyční spolu totiž drží basu. Z rovnováhy je nevyvedou ani odposlechy, v nichž se aktéři, jako tomu bylo svého času v Brně, naprosto cynicky baví například o koeficientu, kterým se suma veřejných zakázek vynásobí a tuto „provizi“ pak podnikatelé platí politické straně, nebo rovnou do kapes politikům. Spokojeni jsou všichni zúčastnění. Jen ve státní pokladně zejí další díry.

Metod, jak vysávat veřejné finance, je samozřejmě víc. Jestliže, jak to v těchto dnech dokladoval Nejvyšší kontrolní úřad, náklady tří kontrolovaných ministerstev, životního prostředí, průmyslu a obchodu a místního rozvoje, na externí poradenské a právnické služby vzrostly za poslední dva roky téměř na dvojnásobek, ačkoliv ministerstva mají na stejnou práci vlastní oddělení s desítkami zaměstnanců, nemůže to být náhoda.

Jistě, dá se to vysvětlit, jako to udělal například ministr dopravy Žák, když rozebíral v televizi příčiny předražených dálnic, nejen korupcí, ale i neschopností. Mělo by to dokonce i jistou logiku, protože se tady už dvacet let dosazují na ministerstva a státní instituce zaměstnanci podle stranického klíče a ne podle odbornosti. Zda ovšem na ministerstvech sedí na příslušném oddělení právníci s diplomem z Plzně, nebo zda se ředitel odboru prostě rozhodne, že práci musí udělat externí firma, aby jeho straně odvedla desátky, vyjde státní pokladnu nastejno. Stále víc se podobá cedníku. Bohužel, vzhledem k nadcházejícím předčasným volbám je na místě obava, že se to hned tak nezlepší. Někdo přece tu kampaň zaplatit musí.

Korupce patří v Česku při veřejných zakázkách, jak se právě znovu ukazuje u soudu s Davidem Rathem, evidentně k běžným podnikatelským metodám. Zda se soudu podaří vyslat tentokrát ten správný signál, je otázka. Pokud ne, koeficienty budou na státní pokladně parazitovat dál.