Lída Rakušanová: Chapadla korupce: Po kolikáté už?

Vládní koalice, která dostala důvěru voličů také kvůli tomu, že slibovala s obludou korupce rázně zatočit, se k tomu okamžitě postavila čelem. Problém je v tom, že zatím nevíme, co s odhalením, které teď vypadá tak neprůstřelně, nakonec udělají policie a soudy. Skepse je na místě: jednak se blíží komunální volby a není vyloučeno, že na odiv stavěná rozhodnost ministrů obrany a vnitra úzce souvisí právě s tímto datem. Že je prostě v zájmu volebního výsledku třeba konkrétně předvést, že to ODS a VV myslí se svým volebním sloganem, který zní voličům od květnových voleb ještě v uších, opravdu, ale opravdu vážně.

Ale pak je tu i další věc: „napnelismus“ mezi TOP 09 , konkrétně ministrem financí Kalouskem, a ODS v čele s premiérem Nečasem, nelze přehlédnout a vyvřel i v současné aféře na ministerstvu obrany, kde si Kalousek za svého někdejšího působení získal pověst penězovodu do partajní pokladny KDU-ČSL. Mluví-li ministr Vondra v souvislosti s bojem proti korupci o nutnosti rozplést „vztahy, které se na ministerstvu obrany budovaly léta“, strefuje se do Kalouska a ten se cítí osloven. Jinak by okamžitě nekontroval tvrzením, že za některé zbrojní zakázky loboval i Vondra.

Verbální přestřelky tohoto druhu nejsou tak nevinné, jak se zdají: výsledky komunálních voleb mohou sotva usazenou politickou scénou ještě pořádně zahýbat a není vyloučeno, že se dvě nejsilnější strany uchýlí nakonec ke scénáři, který tady už jednou, na konci 90. let, zrealizovaly.

Také tenkrát šla sociální demokracie do voleb s akcí „čisté ruce“, která ovšem splaskla v okamžiku, kdy si Miloš Zeman a Václav Klaus stiskli ruce nad opoziční smlouvou. Nezávislý konzultant na otázky boje s korupcí Quentin Reed, který tady tehdy působil ve správní radě Transparency International, to ve sborníku „Korupce na český způsob“ viděl následovně: (cituji) „Postkomunističtí držitelé moci jsou v jedinečné pozici, kdy mohou zbohatnout tím, že vytvoří pravidla a systémy ve svůj vlastní prospěch. Situace v ČR je očitým svědkem tohoto problému: dvě největší politické strany v zemi- po idologické stránce každá na opačné straně- se dohodly nejen na menšinové vládě jedné z nich a přidělení lupu té druhé, ale také se dohodly na tom, že budou uvažovat o změnách volebního systému. Jedna z těchto uvažovaných stran by tak napomohla k zániku menších stran“. Tolik tenkrát Quentin Reed.

Ani po skončení opoziční smlouvy se ale kupodivu boji s korupcí u nás nedařilo. Mečem paragrafů se přitom oháněl už Jiří Pospíšil, když v Topolánkově vládě usedl do křesla ministra spravedlnosti poprvé. Tenkrát spatřil světlo světa návrh protikorupční novely. Stejnojmenný seriál pak pokračoval na začátku letošního roku vládním protikorupčním balíčkem, který putoval do sněmovny . Tehdy to vypadalo jako v rádiu Jerevan: V principu ho hodlal podpořit kde kdo, ale v reálu ho všichni svorně nechali spadnout pod stůl. Takže si s hodnocením současného dílu radši počkáme, až jak dopadne.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.