Libor Dvořák: Zemřel Ladislav Horáček
V úterý 21. července v Praze zemřel jeden z nejvýraznějších českých nakladatelů porevoluční doby, otec nakladatelství Paseka Ladislav Horáček, bez jehož produkce si lze jen těžko představit moderní českou knižní kulturu.
Štorch-Marien tohoto času, napadávalo mě začasté, když jsem tak sledoval často dobrodružné až divoké nakladatelské počínání svého fakultního spolužáka a celoživotního kamaráda Ládi Horáčka.
Mockrát jsem si totiž vybavil slavné Knihy a osudy Julia Firta, v nichž tento dokonalý znalec knižní scény první republiky popisoval právě Otokara Štorcha-Mariena, nakladatelského voluntaristu, který nad edičními plány dlouho nespekuloval a ve svém Aventinu v letech 1919-1934 vydával především to, co se jemu osobně líbilo – bez dlouhých a detailních dnes bychom řekli marketingových průzkumů a sond.
„Nechtělo se tomu věřit, ale ono mu skoro všechno vyšlo – i věci naprosto bláznivé,“ říká v citované knize Julius Firt.
Láďa dělal po dlouhá léta totéž – a taky mu to vycházelo. Začal svým milovaným Krvavým románem Josefa Váchala – a právě Váchalovi zůstal věrný bez ohledu na cokoli až do konce svého života.
Dovolte alespoň dvě osobní vzpomínky: Už pár let poté, co na začátku své samostatné nakladatelské kariéry vydal slavného mnohadílného Tarzana, jsem mu v jedné z jeho oblíbených pražských pivnic říkal: „Ten Tarzan tě musel zahojit na hodně dlouho dopředu, viď?“
A Láďa odpověděl: „Býval by možná zahojil, ale za prvé jsem na něm ani zdaleka nevydělal tolik, jak se obecně soudí, a za druhé jsem skoro celý ten výtěžek vrazil do Váchalova muzea Portmoneum v Litomyšli, čímž jsem Paseku na začátku 90. let naopak skoro položil.“
A vzpomínka druhá: Koncem 90. let mi Láďa dal lektorovat projekt dalšího slavného díla, tentokrát z jiného kadlubu – Černé knihy komunismu. Měl jsem tehdy dojem, že předešlých deset let bylo knížkami tohoto typu ne-li přímo přesyceno, pak přinejmenším saturováno. Což jsem do posudku taky napsal.
Láďa naštěstí pro nás všechny nedbal a Černou knihu vydal – i s dotisky nakonec v nákladu vyšším než 20 tisíc kusů.
Ostatně stejně extravagantně vypadal i nápad s fotoreprintem Ottova slovníku naučného, a nakonec to byla idea stejně šťastná jako prakticky všechny Láďovy velkorysé projekty, korunované Velkými dějinami koruny české, jejichž nedávného dokončení se naštěstí dožil.
Často slýchávám a sám uznávám, že všichni jsme nahraditelní. Obávám se však, že nakladatel Ladislav Horáček ve své Pasece nahraditelný není.
Pevně doufám, že se opět mýlím, a hlavně bych to Láďovi i Pasece ze srdce přál – ale představit si to zatím neumím.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
