Libor Dvořák: Ve vedení samozvané Doněcké republiky probíhá boj o moc
8. září skončily několikadenní nejasnosti kolem zadržení bývalého předsedy parlamentu tzv. Doněcké lidové republiky Andreje Purgina. Ten se najednou objevil a potvrdil, že byl téměř 100 hodin zadržován v prostorách zdejšího ministerstva státní bezpečnosti.
Ruské agentuře RIA Novosti potvrdil, že v současné době je společně se ženou Jelenou a šéfem kanceláře parlamentu Alexejem Alexandrovem doma.
Doma, nebo v domácím vězení? - napadne nás jistě po vyslechnutí podobné zprávy – a skoro bych přísahal, že b) je správně. Dochází tedy zřejmě ke stejné výměně stráží, jako když z čela donbaských separatistů nenadále zmizel Girkin-Strelkov, zřejmě proto, že z Moskvy už byl špatně ovladatelný. Tentokrát to patrně bude dost podobné.
Dramatické pnutí v nejvyšších patrech doněcké moci se dalo vysledovat už před odvoláním Purgina z funkce předsedy parlamentu (a připomeňme, že pro tento krok hlasovalo 70 ze 73 poslanců) a jeho následným zatčením, které už pak rovnou dalo podnět k šuškandě i otevřeným řečem o státním převratu v Doněcké lidové republice.
Ruský výklad celého problému je přehledný a jasný: Andrej Purgin a jeho nástupce Denis Pušilin, jinak hlavní doněcký vyjednavač v minské kontaktní skupině, která mimochodem včera opět k ničemu rozumnému nedospěla, jsou prý lidé příliš různí.
Pušilin má trvalou a spolehlivou pověst dobrého organizátora a politického pragmatika a zároveň, řečeno se serverem lenta.ru, „člověka-nástroje“. Purgin je naopak jeden z mírně blouznivých romantiků tzv. ruského jara roku 2014, tedy vyznavač národně osvobozeneckého boje do hrdel a statků.
Mimochodem, trochu stranou v tomto doněckém poprasku zůstává nejmocnější člověk v Doněcké republice, její šéf Alexandr Zacharčenko. Ten za sebou nemá jen zákonodárce v poslaneckých křeslech, ale zcela reálné dnes už dobře ozbrojené a vycvičené vojenské jednotky. A to v dnešním Donbasu zřejmě platí nejvíc.
Oč to nejspíš jde Moskvě, která zcela nepochybně tahá za důležité nitky, je vcelku jasné: dnes není zapotřebí revolučních romantiků Purginova typu, ale právě „lidí-nástrojů“, jak je přezdíváno Pušilinovi. Ten je sice konstantně považován za dobrého minského vyjednavače, ale zároveň je mu doma vyčítáno, že jeho vyjednavačské postoje jsou poněkud nesamostatné.
A jsme skoro doma: Denis Pušilin se v Minsku chová jako doněcký vyjednavač, který si ovšem nechává soustavně radit z Moskvy.
Ta se – možná i při vidině nadcházejícího syrského angažmá – s největší pravděpodobností rozhodla, že východoukrajinský konflikt uvízl v mrtvém bodě a je třeba ho vyřešit diplomaticky a politicky. Jasné není jen to, jak to hodlá zařídit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
