Libor Dvořák: Rusové státní moci nevěří, ale přesto ji podporují. Proč?

Jen čtyři procenta Rusů státní moci upřímně věří, že stát nelže, praví zcela základní statistické číslo. Dalších 17 % lidí pak věří tomu, že jeho úředníci nelžou vždycky nebo většinou. Téměř polovina ruských občanů je ovšem přesvědčena, že tito lidé všech úrovní lžou prakticky pořád.

Soudě ovšem právě podle sociologického průzkumu, z nějž citujeme, ani takovýto stav věcí není pro běžného Rusa důvodem, aby i v této situaci nevkládal v tento establishment důvěru. Je to možná zvláštní, ale je to tak.

Jak praví redakční analýza dnes velmi odvážného informačního serveru gazeta.ru, „problém s největší pravděpodobností spočívá v hlubinných zvláštnostech ruské národní kultury, jež se zrodily dávno před současnou státní mocí a úspěšně přežijí jak ji, tak současnou generaci Rusů, jež tuto státní moc zatím spolehlivě drží při životě“.

Kdysi uprostřed 19. století ruský filosof Nikolaj Michajlovskij vysvětlil jemný rozdíl mezi „nejvyšší pravdou“ a obyčejnou „skutečností“:

Čtěte také

„Pokaždé, když mi na mysl přijde slovo pravda, jednoduše se musím kochat jeho neuvěřitelnou vnitřní krásou. Řekl bych, že podobné slovo se všemi našimi významy neexistuje v žádném jiném evropském jazyce. Opravdu asi jen rusky se skutečnost a spravedlnost pojmenovávají jedním výrazem a jakoby splývají v jeden nedělitelný celek.“

A tady patrně začíná to nejzajímavější, soudí redakční komentář gazety.ru. Zatímco Rusko vytrvale kultivuje jakousi „nejvyšší pravdu“, Západ se důsledně domáhá faktu, reálné skutečnosti.

Ruský prezident Vladimir Putin|foto: ČTK/AP,ČTK

Příklad za všechny: Bill Clinton byl mediálně kaceřován za intimní styk s praktikantkou, ale souzen byl za lež pod přísahou. Americkým vnímáním pravdy jakožto reflexe skutečnosti byli Evropané, navštívivší Ameriku, překvapení už v 19. století.

U Rusů je podle gazety.ru vše jinak. Do slova „pravda“ prý vkládají docela jiné významy a slovo „skutečnost“ jako by v ruském lexiku neexistovalo vůbec.

V tomto ohledu vypadá obzvlášť dojemně stabilní přesvědčení 56 % občanů, že prezident nedostává úplné a pravdivé informace o skutečném stavu země.

V duchu této logiky je to tedy skoro jediný člověk v Rusku, který něco neví. Snad už si připomeňme jen klasické „hodný car, zlí bojaři“.

Problém je podle gazety.ru v tom, že takovýto systém opravdu poskytuje jistý společenský komfort, ovšem na dosti nízké úrovni.

Jakmile se dostaví otázky, adresované obvykle moci, typu „proč to u nás není jako jinde ve světě“, přichází další vlna ruských otřesů. Není nijak zvláštní, že podobné úvahy v Rusku přicházejí právě teď.