Libor Dvořák: Rusko v syrské defenzívě
Ať už se Rusko na americko-britsko-francouzskou akci dívá jakkoli, musí mu každopádně být krajně nepříjemná.
Od 30. září 2015, kdy na syrskou oblohu poprvé vzlétla ruská letadla, popřípadě rakety, mohl mít Vladimir Putin pocit, že ruské vzdušné a kosmické síly hrají v syrském konfliktu přinejmenším velmi podstatnou, ne-li nejpodstatnější úlohu. Loňský první a letošní druhý hlavně americký raketový úder ale ukázal, že podobné a možná ještě lepší možnosti má i Západ.
V této chvíli můžeme hlavně být rádi, že především ruské a americké letecké síly se přímo nestřetly a že Rusové proti této západní vojenské operaci nijak nezasáhli.
Rétorické souboje a informační válka
Původně totiž hrozili, že pokud západní spojenci podobnou akci zahájí, ruské zbraně neudeří jen po případných raketách, ale i po místech jejich odpalu. To by znamenalo, že ruský kontingent by začal střílet například po amerických letadlech a lodích - a to by samozřejmě bylo podstatně vážnější.
Na co se tedy Rusové v této chvíli nejpravděpodobněji soustředí? Určitě na rétorické souboje na půdě OSN i mimo ni, na zpochybňování oprávněnosti západního protiasadovského zásahu a možná i na jiné formy informační či spíše dezinformační války.
V té se Rusko přinejmenším od roku 2014, kdy začala ukrajinská kampaň, osvědčilo jako mistr nad mistry.
Mnoho jiných možností totiž ruští politici nemají - ledaže by pomýšleli na nějakou skutečnou válku se Západem. Na to se však podle všech dosavadních známek nechystají.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
