Libor Dvořák: Rusko jedná v Soči o spojení s Běloruskem

Svaz Ruska a Běloruska, s jehož představou ostatně už v roce 1994 přišel sám současný, či spíše věčný běloruský prezident, existuje doposud víceméně jen na papíře a politici po něm obvykle sáhnou ve chvíli, kdy se jim toto imaginární soustátí z nějakého důvodu hodí. Nejnovější příčina tentokrát leží na ruské straně.

Záložní letiště Vladimira Putina

Oficiálně oba prezidenti od druhé poloviny loňského prosince jednají o „prohloubení integrace“ v rámci prozatím jen hypotetické unie. Doposud se hodně mluvilo o ekonomické spolupráci a Alexandr Lukašenko si trpce stěžoval na dopad ruského tzv. daňového manévru při prodeji ruské surové ropy do zahraničí, která pro Bělorusko jednoduše podražila a ještě podraží. 

Tamní ministerstvo hospodářství spočítalo, že jen za rok 2019 v rámci tohoto opatření přijde o 100 milionů dolarů. Dnes se v Soči mluví o prohloubení spolupráce v oblasti školství, kultury a sportu – proto také byli přizváni příslušní rezortní ministři z obou stran.

Libor Dvořák|foto: Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Jako nejpodstatnější důvod této nezvykle čilé dvoustranné diplomatické aktivity se ovšem jeví politická budoucnost Vladimira Putina po roce 2024. Po vypršení čtvrtého prezidentského mandátu totiž už formálně nebude mít možnost ucházet se o úřad hlavy státu znovu. 

A tak pokud by se rusko-běloruská unie do té doby změnila v cosi reálně existujícího, bylo by to pro Vladimira Vladimiroviče ideální záložní letiště, z nějž by odstartoval k dalšímu panování. Mimochodem – právě funkční Svaz Ruska a Běloruska by se mohl stát základem rovněž funkčního Eurasijského svazu, k němuž by se mohly připojit především středoasijské postsovětské republiky. To už by pak byl svaz skoro sovětský, jehož rozpadu právě Putin už před lety tolik želel.

Liché obavy?

Hodně teď bude záležet na Alexandru Lukašenkovi a jeho postojích. Běloruský prezident si už delší dobu hlasitě stěžuje na údajný ruský tlak a zcela otevřeně tvrdí, že Rusko se pokouší o „inkorporaci“ Běloruska do svého státního svazku. Lukašenko rovněž tvrdí, že Bělorusko se své suverenity nikdy nevzdá.

Obavy běloruského lídra jsou ale možná liché, protože pokud má platit Putinův rusko-běloruský prezidentský projekt, potřebuje právě Unii, nikoli pohlcení malého západního souseda. To by totiž na statutu Ruské federace nic neměnilo. Vše bude bezesporu ještě hodně zajímavé a nejpozději za pět let se dovíme, jak to dopadlo.