Libor Dvořák: Rusko bude měnit vojenskou doktrínu. Za největší hrozbu pokládá NATO
„NATO je jedním z vnějších nebezpečí pro Ruskou federaci,“ řekl zástupce tajemníka Bezpečnostní rady Ruska Michail Popov v interview pro informační agenturu RIA-Novosti a zároveň poznamenal, že „nepochybuje o tom, že přiblížení vojenské infrastruktury Aliance k ruským hranicím je pro Rusko reálnou hrozbou“.
Kromě toho je údajně snahou USA a členských států NATO „rozhojnit svůj strategický útočný potenciál“.
Popov prohlásil, že Spojené státy posilují zejména uskupení vojsk NATO v pobaltských zemích. Podle jeho přesvědčení „už byl naplánován přesun alianční těžké techniky včetně tanků a obrněných transportérů do bezprostřední blízkosti ruské hranice“.
Soudí také, že hrozbou pro Rusko je i situace na Ukrajině, která je údajně „další etapou politiky vývozu barevných revolucí“.
Dodejme, že tento výrok je velice důležitý, protože děs Kremlu právě z „barevných revolucí“ je už od té gruzínské panický – až po obavu, že nakonec by taková barevná revoluce mohla propuknout i v samotném Rusku.
To je sice v tuto chvíli zcela nepravděpodobné, ale jak je vidět, hrůza z podobné představy v nejvyšších ruských politických kruzích funguje naplno.
Zkusme si položit otázku, co redefinice ruské vojenské doktríny může v praxi znamenat.
Tato doktrína byla poprvé zformulována krátce po nástupu Vladimira Putina k moci, přesněji řečeno v letech 2001 až 2002. Její nejnovější redakce pak pochází z roku 2010.
Obsah doktríny je – alespoň prozatím – poměrně obecný, i když nechybí prvky, z nichž jde hrůza už v tuto chvíli. Na mysli mám především zmínku o tom, že „Ruská federace si osobuje právo použít jaderné zbraně v případě, že podobné zbraně či jiné systémy hromadného ničení budou použity proti ní či jejím spojencům, ale také v případě rozsáhlé agrese s uplatněním konvenčních zbraní, kdy by ohrožena byla sama existence ruského státu“.
Sečteno a podtrženo to přísně vzato znamená, že Rusko je odhodláno jaderné zbraně použít, kdykoli to bude považovat za nezbytné.
Z řečeného plyne, že dostatečně tvrdá je už dikce současné ruské vojenské doktríny. Co by tedy na ní mohlo být změněno?
Jak se zdá, to hlavní bude pojmenování nepřítele, jež v dosavadním textu chybí, ale přitom je z výroků vrcholných ruských představitelů zjevné už teď: těmito nepřáteli se pro Putinovo Rusko stávají Spojené státy americké, EU a NATO.
Dodejme k tomu, že je poněkud zvláštní činit hlavní nepřátele ze struktur, jež Rusko až doposud označovalo jako partnery, a nevšímat si zcela reálné hrozby, jíž je pro východ Ruské federace zatím tichá, ale masivní nelegální infiltrace ruského tichooceánského pobřeží a přilehlých oblastí statisíci, ba spíše miliony Číňanů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
