Libor Dvořák: Ruská občina pro „kluky, co mají potíže“

Projekt Ruská občina vešel ve známost někdy koncem roku 2020. Za jeho vznikem stálo pár lidí, kteří už měli s podobnými projekty své zkušenosti, třeba Jevgenij Česnokov, někdejší koordinátor hnutí Ve jménu života, které si kladlo za cíl úplný zákaz potratů v Rusku.

Čtěte také

Jan Machonin: Utrpení a ušlechtilé vášně pravoslavných kněží

Ještě podstatnější je ale jméno podnikatele Konstantina Malofejeva, který už jako financiér stál za nejedním podobným zuřivě nacionalistickým konceptem a který v roce 2014 kupříkladu finančně vypomáhal vybudování separatistických republik na východě Ukrajiny.

Ruská občina se dnes ujímá role jakéhosi Hnutí proti nelegální imigraci 2.0. Zmíněné předchozí hnutí v roce 2011 zakázal ruský soud jakožto extremistickou organizaci a jakožto spolek, bojující na bázi etnického nacionalismu s přistěhovalci všeho druhu. Jenže když je v Kremlu po podobné nabídce poptávka, tyto spolky ožívají vždy znovu a znovu.

Zájmy nacionalistických spolků a režimu

A protože za podobným hnutím vždy musí být nějaká ideologie a protože jsme v Rusku, některé fenomény prostě nesmějí chybět.

Čtěte také

Ruští teenageři z Junarmiji se mají začít připravovat na válku, popisuje editor a kněz Jandourek

Jak říká socioložka z nezávislého analytického centra Sova Věra Alperovičová, „dosti významnou roli tu sehrává pravoslaví – ti lidé drží všechny náboženské svátky, jaké vůbec existují. Kooperují s církví a jejími hodnostáři a společně s nimi pořádají nejrůznější akce“.

To ale samozřejmě není všechno. Jeden z členů tulské buňky Občiny, který si přál zůstat anonymní, přímo tvrdí: „Občina je tu pro ruský kluky, který mají potíže. Pomáháme hlavně pravoslavným, ale pomoc neodmítneme ani jinýmu národu.“ Zřejmě ale není o co stát.

Libor Dvořák|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas

Filozofie Ruské občiny je vyloženě neonacistická a bude zajímavé sledovat, jak si vůči ní budou počínat ruská nejvyšší místa. Zatím to vždy bylo tak, že stát podobné organizace trpěl do chvíle, kdy jejich aktivity souzněly s potřebami úřadů. Jakmile se zájmy nacionalistických spolků a režimu začnou rozcházet, následuje jednoduše likvidace.

Ostatně – to se svého času týkalo i třeba ve své době velmi protežovaného a státem založeného mládežnického hnutí Naši, kterému se říkalo „našisté“. Když režim shledal, že už ho nepotřebuje, tak ho úředním výnosem jednoduše zrušil. A to nemluvíme o osudu náhle příliš autonomního Jevgenije Prigožina.

Autor je komentátor Českého rozhlasu