Libor Dvořák: Prigožinův kult v ruských městech

Kolem těch se celodenně kupí další a další lidé, kteří zřejmě cítí potřebu připomenout si a uctít památku recidivisty, mafiánského podnikatele a dobrodruha, který pro běžného Rusa nic dobrého neudělal.

Čtěte také

Ondřej Soukup: Vůdce ruské Wagnerovy armády Prigožin je po smrti

Přesto se před pár dny z jednoho takového hloučku ozval hlas mladého Prigožinova obdivovatele, který vyslovil názor, že kdyby se jeho idol mohl napřesrok v březnu zúčastnit prezidentských voleb, získal by přes 90 procent hlasů.

To je samozřejmě vyloučeno – i kdyby se něco takového hypoteticky přihodilo, dobře promazaná kremelská mašinérie by se hravě postarala o to, aby to nevešlo ve všeobecnou známost a aby se vítězem stal ten, kdo se jím stát má a musí – Putin.

Poutní místo?

Čtěte také

Libor Dvořák: Co bude s Wagnerovci po Prigožinově smrti

Však už jím taky de facto je: Kreml mu připravil tři sparingpartnery, kteří k volbám přijdou jen do počtu a jen kvůli zdání jakési demokracie a na něž je kladen jediný požadavek, totiž aby nebyli příliš mladí a Putin vedle nich nevypadal jako dědek. Současný prezident se ostatně podle oficiálních statistik těší podpoře tří čtvrtin obyvatelstva.

A tím by se vlastně dal vysvětlit i fenomén Prigožin: Rusové sice respektují Putinovu moc, ale činí tak do značné míry ze strachu, který celou společnost svírá stále silněji. A tak jakmile se objeví figura, alespoň obrysově připomínající historické rebelanty typu Stěnky Razina či Jemelky Pugačova, mnozí se k ní víceméně pudově přikloní.

Nejvyšší kremelská místa teď měla ještě jednu starost, jednoduše vyjádřitelnou nerudovským „kam s ním?“. Nedávno proskočila zpráva, že na Serafimovském hřbitově v Petrohradu, kde jsou ostatně pochováni Putinovi rodiče, začíná správa instalovat bezpečnostní rámy.

Libor Dvořák|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas

Média ostatně očekávala, že Prigožin by mohl být pochován i jinde. Na hřbitově v Porochovu teď leží po boku svého otce. Pohřeb byl neveřejný, skromný, v rodinném kruhu, trval jen asi půl hodiny a zesnulý se nedočkal žádných vojenských poct, na které měl jako hrdina Ruska nárok.

Úřady teď ale v každém případě mají jinou starost: zda na hřbitově v Porochovu živelně nevznikne poutní místo, kam se ke hrobu sv. Prigožina budou chodit modlit jeho věrní vyznavači.

Autor je komentátor Českého rozhlasu