Libor Dvořák: Pochod míru v Moskvě

Na druhé straně policejní odhad kolem pěti tisíc značně podhodnocuje, ale na tyhle počty už jsme z Moskvy i dalších ruských velkoměst putinské epochy zvyklí, takže by nás nijak zvlášť překvapovat neměly.

Podstatnější jistě jsou požadavky účastníků moskevského pochodu: ti chtěli, aby Moskva stáhla všechny své vojáky z ukrajinského území a zároveň zastavila propagandistickou, materiální i vojenskou podporu separatistů, aby prověřila, zda ruští vojáci byli proti své vůli nuceni zúčastnit se bojů na jihovýchodě Ukrajiny (i když mluvit o nějaké vůli v případě vojáka je asi trochu přitažené za vlasy, proti rozkazu se toho moc dělat nedá), aby zastavila lži a propagandistickou hysterii na hlavních ruských televizních stanicích a aby přestala pronásledovat, kdož s oficiálním i neoficiálním kursem Kremlu nesouhlasí.

Čtěte také

Policii se naštěstí podařilo zabránit provokacím ze strany příznivců (ale možná taky placených loutek) Doněcké a Luhanské lidové republiky. Ti prý byli v řadě případů opilí, vykřikovali vulgární slogany a v jednom okamžiku dokonce rozdupali ukrajinskou vlajku a polili ji červenou barvou, symbolizující krev.

Policie ovšem na druhé straně zakázala nést v čele pochodu transparent s nápisem Válka s Ukrajinou je ruská hanba a ruský zločin! Policisté přišli s argumentem, že žádná taková válka přece neprobíhá. Faktem je, že vcelku policisté zachovali dekorum a na závěr akce z reproduktorů „vážené demonstrující“ žádali, aby se v klidu odebrali do metra.

V Moskvě protestovaly tisíce lidí proti ruské účasti v bojích na Ukrajině|foto: ČTK/AP, Pavel Golovkin,ČTK

Ať už ale vliv a význam této zatím největší protiválečné ruské opoziční akce od anexe Krymu hodnotíme jakkoli, jedno je jasné: i v Rusku jsou dnes lidé, a není jich málo, kteří si uvědomují, že Putinova agresivita, která Krymem a východem Ukrajiny rozhodně nemusí končit, by se pro největší zemi světa mohla stát počátkem národní a možná i mezinárodní tragédie s nedozírnými následky.