Libor Dvořák: Mír zatím nevidět

14. září 2024

Americký prezident Joe Biden uvedl, že Spojené státy pracují na zrušení restrikcí ohledně použití západních dalekonosných zbraní, které by Ukrajina mohla použít proti cílům v ruském týlu. K odstranění všech omezujících kroků Bidena vyzvala dopisem také skupina republikánů. Putin okamžitě reagoval: „Pokud povolíte používat dalekonosné zbraně v ruském týlu, jste s námi ve válce.“ To vše se odehrálo v týdnu mimořádné diplomatické aktivity kolem dění na Ukrajině.

Jak daleko či blízko je tedy k míru v této východoevropské zemi? V ukrajinské metropoli Kyjevě se zase tuto středu sešlo už čtvrté zasedání tzv. Krymské platformy. Ta vznikla před třemi lety a za cíl si vzala úplné osvobození Krymu.

Čtěte také

Hodlá především dohlížet na účinnost a posílení sankcí a zamezení jejich obcházení, ochranu lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, posílení bezpečnosti v azovsko-černomořské oblasti a za jejími hranicemi, zaručení volné plavby či překonání ekologických a ekonomických následků okupace. Jak jistě nahlédne každý sám, samy o sobě by podobné iniciativy mír na Ukrajině, natožpak svobodu Krymu, určitě nepřinesly.

Čtěte také

Čtvrté fórum Krymské platformy však jistě vyvolalo kromě Bidenova prohlášení plno dalších významných diplomatických iniciativ. Právě ve středu v rámci fóra do Kyjeva přicestovali americký ministr zahraničí Antony Blinken a jeho britský kolega David Lammy, kteří tu jednali s prezidentem Zelenským a řadou dalších ukrajinských politiků.

Ti už zmíněné povolení probrali ve zcela konkrétních obrysech, takže příští palbu americkými a britskými raketami na vojenské cíle hluboko v ruském týlu patrně umožní. Ostatně seznam těchto cílů už minulý týden Pentagonu předal ukrajinský ministr obrany Umarov.

Vztahy Turecka

K pozoruhodným výrokům přiměla Krymská platforma tureckého prezidenta Erdogana. Ten prohlásil, že Turecko vždy respektovalo principy nezávislosti a národní celistvosti států a že Rusko samozřejmě musí Krym vrátit Ukrajině.

Libor Dvořák

Najednou tak opustil snahu o vyvážené vztahy Turecka vůči oběma stranám konfliktu a postavil se za Ukrajince. Rozhodující ovšem v tomto případě je, že strategický poloostrov v Černém moři je pro Turky v ukrajinských rukou mnohem bezpečnější než v rukou chronicky rozpínavého Ruska.

A Rusko samotné? To se už před čtrnácti dny zásluhou Sergeje Lavrova propracovalo ke stereotypnímu povyku, že USA si zahrávají s ohněm a že Ruská federace bude proto nucena „zpřesnit“ svou jadernou doktrínu.

Jen tak mimochodem – jadernými zbraněmi šéf ruské diplomacie během války poprvé zachrastil už pouhý týden po jejím začátku. Sečteno a podtrženo – míru zatím nevidět.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio

Související