Libor Dvořák: Máme se hněvat?

Jak s ironickým úsměvem a nadhledem konstatovala jediná účastnice oné historické události z 25. srpna 1968, která včera přišla na Rudé náměstí po letech znovu, ruská policie na tuto akci zareagovala rychleji než někdejší surovci z KGB, kteří sedm statečných málem zmasakrovali, ale i když skupinu – bez paní Gorbaněvské – nakonec přece jen zatkla, počínala si daleko ohleduplněji. Inu, to je onen pokrok, který vykazuje putinský režim ve srovnání s tím brežněvským.

Fakt, že Natálie Gorbaněvská nebyla včera v poledne na Rudém náměstí zatčena, jasně signalizuje, že ruští policisté a hlavně jejich velitelé dobře věděli, co tato důstojná dáma reprezentuje a proč se po skoro půlstoletí vrátila takříkajíc na místo činu. Československý motiv ve včerejším zásahu byl však určitě podružný. Je tu totiž důvod daleko podstatnější: hlavní náměstí Ruska, jak se říkávalo už v sovětských časech, je pro jakékoli demonstranty tabu, je to zakázaná zóna.

Poměrně korektní policisté chtěli tedy především demonstrovat, že když se ruský stát, rozuměj prezident Putin, pro něco rozhodne, tak to platí. Včerejší vzkaz tedy nesměřoval především do Prahy (i když jistý náznak, že toto téma je pro Moskvu definitivně uzavřeno, tu jistě byl), ale do ruských mas, zejména těch nespokojených a temně mručících. Kremelský režim prostě znovu naznačil, že kdo bude jeho tvrdá pravidla porušovat, skončí v lepším případě na policejní stanici a před soudem, který udělí citelnou pokutu (což by se mělo stát ve čtvrtek), anebo v horším případě za mřížemi. V tomto ohledu jde tedy hlavně o další stvrzení dosti bezohledného kurzu, který Vladimír Putin na počátku svého třetího prezidentství nastolil.

Pokud jde o české reakce na celou událost, myslím, že byly chvílemi až hysterické. Zejména pro lidi mé generace a starší je rok 68 samozřejmě rána, která se zcela nezhojí nikdy. Na druhé straně si ale uvědomme, s kým a s čím máme tu čes,t a podle toho taky reagujme – pokud možno se zdrženlivým klidem. Dnešní Rusko pro nás přece v naprosto žádném případě není tím, co byl někdejší Sovětský svaz pro někdejší Československo. Což je nejdůležitější.