Libor Dvořák: Lukašenko si uvědomuje, že jeho éra končí
Zdánlivě věčný běloruský prezident Alexandr Lukašenko vládne své zemí už déle než čtvrt století.
Jak se ale zdá, krátce před letošními prezidentskými volbami v Bělorusku jeho železný stisk docela nápadně zeslábl a mohlo by se tak stát, že 9. srpna by v čele země, často označované nelichotivým souslovím „poslední evropská diktatura“, mohl stanout někdo jiný.
Čtěte také
Ještě počátkem letošního roku se zdálo, že Lukašenkovi nemůže na běloruské politické scéně hodit rukavici nikdo. Jak zdůrazňuje významný ruský ekonom a liberální myslitel Vladislav Inozemcev, „většina Bělorusů byla přesvědčena, že jejich autoritářský baťka volby opět snadno vyhraje a hlavou tohoto východoevropského státu se stane už pošesté“.
Lukašenkovi přitom svou tupohlavou politikou a křečovitou snahou vytvořit reálné soustátí Ruska a Běloruska, jemuž by mohl vládnout Vladimir Putin, pomáhal i sám ruský prezident: při pohledu na ruské integrační či spíše skrytě okupantské snahy a to, jak jim Lukašenko tvrdě vzdoroval, totiž ztichli i jeho domácí oponenti.
Další barevná revoluce ve východní Evropě?
Vše ovšem změnil covid-19 a nemoudré Lukašenkovo rozhodnutí pandemii v Bělorusku ignorovat – celosvětový postup při zvládání nákazy označil za „psychózu“, o stavu epidemie v běloruských poměrech a počtu jejích obětí vytrvale lhal, a tak se lid, kterým se tak rád ohání, najednou ze značné části postavil proti němu.
Čtěte také
Ztrátu své popularity významně podpořil i tím, že trval na uspořádání oslav Dne vítězství 9. května, přestože k něčemu takovému se neodhodlal ani již zmiňovaný Putin. Nejnepříjemnější jsou přitom pro Lukašenka ztráty hlasů na venkově, který býval jeho tradiční oporou.
Propad Lukašenkovy popularity je až neuvěřitelný: průzkum veřejného mínění z konce května, tedy krátce po vojenské přehlídce v Minsku, ukázal, že Lukašenka podporuje pouhých 3 až 6 procent voličů (odtud i pohotová posměšná přezdívka Saša 3 procenta), kdežto jeho hlavní protikandidáty Světlanu Tichanovskou 12 procent a bývalého režimního bankéře Viktora Babarika dokonce přes 50 procent voličů. Posledně jmenovaného přitom běloruská KGB zatkla pro údajné finanční machinace, ale 30. června ústřední volební komise jak Tichanovské, tak Babarikovi účast ve volbách formálně umožnila.
Jak se domnívá již citovaný Vladislav Inozemcev, „pokud Lukašenko tyto dva protikandidáty takzvaně porazí, téměř jistě to vyvolá další barevnou revoluci ve východní Evropě“. Jaký by ovšem byl její výsledek, není v tuto chvíli jasné, protože Lukašenko si vždy počínal a nadále bude počínat jako diktátor a podobný barevný experiment se pokusí potlačit násilím.
Kdyby ovšem v Bělorusku po srpnových prezidentských volbách zvítězila ukrajinská varianta, začne mimo jiné mnohem zranitelněji vypadat i ruský Putinův mocenský monolit, čerstvě stvrzený problematickým hlasováním o ústavních změnách.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
