Libor Dvořák: Lotyšsko a „ruský faktor“ v Pobaltí

5. červen 2017
Libor Dvořák

V Lotyšsku se včera konaly komunální volby. Zajímavé byly výsledky zejména v hlavním městě Rize, kde proruská strana Soglasije neboli Soulad získala jen pár desetin přes 50 procent.

Dosavadní starosta ruské národnosti Nil Ušakov se tak ocitl v situaci, že málem ztratil nad metropolí kontrolu. Nakonec ji ovšem neztratil. Tzv. ruská strana, tedy sociálně-demokratické Ušakovovo Soglasije, je i po těchto volbách kupodivu nejpopulárnějším politickým uskupením v zemi.

Přesto, skoro jako kdysi Vladimír Mečiar na Slovensku, i když v celostátním měřítku vyhrála dvoje ze čtverých posledních parlamentních voleb, v lotyšském parlamentu zůstává v opozici. Ani jediná z čistě lotyšských stran se Soglasijem do koalice nepůjde, a získat přes 50 procent v celostátním měřítku se tzv. ruským politikům naštěstí nikdy nepodařilo – a snad ani nepodaří.

Něco takového je ovšem naprosto reálné v jednotlivých místních samosprávách včetně té rižské. V posledních osmi letech moc ve svých rukou nepřetržitě drží ruský starosta Ušakov, a to s výraznou převahou 39 ze 60 křesel v městské radě. Místní rady řeší vesměs otázky hospodářské, ale do popředí se s ohledem na velmi silnou ruskou menšinu v Lotyšsku periodicky dostávají i problémy etnické.

Potenciální pátá kolona Ruska

Starosta Rigy Nil Ušakov, který je ruské národnosti

Například – během komunální předvolební kampaně některé čistě lotyšské strany slibovaly, že ve všech mateřských školách v zemi bude jako povinný jazyk zavedena pouze lotyšština, mimo jiné i proto, aby se třeba Riga dobudoucna znovu stala opravdu lotyšským městem. Výsledky těchto komunálních voleb ovšem ukazují, že lotyšská metropole bude i nadále městem spíše ruským, což nutí k řadě zamyšlení.

Lotyšsko (a také další pobaltský stát, Estonsko) čelí už od sovětských, ale vlastně ještě starších dob, problému výrazné, více než třetinové rusky mluvící menšiny. Ve východních oblastech těchto dnes členských zemí NATO a EU zaznamenáváme kompaktní ruskojazyčné osídlení a není žádným tajemstvím, že zdejší etničtí Rusové chovají velké sympatie vůči Putinovu Rusku.

Lotyšské a estonské obyvatelstvo proto místní Rusy zřejmě celkem právem považují za přinejmenším potenciální pátou kolonu Ruska. Jiná věc je, že asi málokdo z těchto lidí by se už zítra ráno s potěšením probudil v ruské gubernii a ztratil tak všechny výhody evropskounijního občana.

Citlivý pobaltský problém má ještě jednu vskutku osudovou dimenzi: pátý článek Washingtonské dohody jasně říká, že agrese vůči kterékoli členské zemi NATO je útokem na celou alianci.

Pokud by ovšem především Rusko sáhlo v případě Pobaltí k donbaskému scénáři, je otázka, zda by tento článek byl opravdu dodržen a zda bychom se nakonec nedočkali nového Mnichova. Právě proto je „ruský faktor“ v Pobaltí problémem tak ostře sledovaným.