Libor Dvořák: Kolchozník, Mamula a Horal –

Moskevští vyšetřovatelé sdělili, že tímto případem se zabývali celé dva roky. Ostatně zač se policejní podplukovník dočkal násilné smrti? Jen a jen za to, že se rozhodl pro domovní prohlídku na jednom machačkalském obvodním úřadu, aniž se s primátorem takříkajíc poradil.

Z popisu činnosti bandy, s níž se machačkalský primátor zapletl, či s níž byl spíše ve zločinném spolčení, až mrazí: V jejím čele stál bývalý zástupce prokurátora v městě Kizljaru Magomed Abdulgalimov neboli Kolchozník, u nějž si Amirov zmíněnou vraždu telefonicky objednal (a právě to se mu zřejmě stalo osudným). Také další členové bandy jsou bývalí či ještě nedávno současní pracovníci silových struktur Dagestánu – policisté a dokonce i pracovníci Federální služby kontroly nad narkotiky. Tito „kontroloři“ se ovšem ve skutečnosti zabývali tím, že pohyb narkotik po malé republice řídili a kryli, za což pobírali miliony rublů měsíčně. Později banda své aktivity rozšířila právě na nájemné vraždy a nelegální obchod se zbraněmi, jež dodávala i dagestánským ozbrojeným separatistům. Tedy praktiky čistě mafiánské, na nichž je samozřejmě nejsmutnější, jak často jsou jejich aktéry vysocí státní úředníci.

Velmi zajímavá je samozřejmě ústřední postava celé aféry – machačkalský primátor Amirov. Tento muž řídil dagestánské hlavní město už od druhé poloviny 90. let – a to se od roku 2010 pohybuje na invalidním vozíku a přestál celkem 15 atentátů. Jeho moc to ale až doposud nijak neovlivnilo.

Vyšetřování je teprve na počátku, ale už dnes je jasné, že Moskva v Dagestánu opakuje politiku tzv. čečenizace místních konfliktů a svěřuje boj se stále ještě nepotlačenými separatistickými ozbrojenci místním autoritám. Nechává jim přitom zcela volnou ruku – což u nich nevyhnutelně vede k pocitu naprosté beztrestnosti a v konečném důsledku k takovým případům, jako je ten Amirovův.