Libor Dvořák: Jak reaguje Rusko na volby v Bělorusku?

List Kommersant si všímá faktu, že od poloviny 90. let západ zatím neuznal za regulérní ani jedny běloruské volby – ať už parlamentní či prezidentské. Tentokrát se prý ale rétorika eurobyrokratů mění: předpoklady pro oteplení kontaktů mezi západem a Běloruskem se prý zrodily hned poté, co se po začátku ukrajinské krize zhoršily vztahy euroamerického prostoru s Ruskem.

Lukašenkovi se prý hned přestalo říkat „poslední diktátor Evropy" a diplomatické styky Minska s celou Evropou se skoro zázračně oživily. Kommersant připomíná, že počátkem letošního srpna Rada Evropy odvolala sankce proti 24 běloruským občanům.

Připomíná se tu, že už dnes by břemene západních sankcí mohl být zbaven i sám Lukašenko a s ním stovka vysokých běloruských státních úředníků.

Čtěte také

Nezavisimaja gazeta cituje jednoho z nejvýraznějších představitelů běloruské opozice Anatolije Lebjadka, který říká, že „takovou pasivitu, apatii a lhostejnost ve volebním procesu nezažil za celou existenci nezávislého Běloruska ještě nikdy“.

Připomíná se i fakt, že Lebjadko nedokázal shromáždit potřebných sto tisíc podpisů a voleb se vůbec nemohl zúčastnit. Informační server gazeta.ru si zase všímá předvolebního i povolebního lavírování, pokud jde o možnou výstavbu ruské letecké základny v Bělorusku.

Světlana Alexijevičová|foto: ČTK/AP,ČTK

Svým faktickým i zfalšovaným voličům tvrdí, že něco takového nepřipadá v úvahu, a že kdyby se Rusko například rozhodlo poskytnout jeho zemi letecký pluk, jeho moderní stroje by pilotovali běloruští letci.

Všeobecně ale ruská mediální scéna s ostražitostí, skrytou nevolí i otevřenou pobouřeností sleduje právě Lukašenkovo lavírování mezi Ruskem a Západem.

Čtěte také

Na druhé straně se například i v elektronické podobě Pravdy objevuje tento názor odborníka na Bělorusko Dmitrije Bolkunce: „V Bělorusku se náhle objevil nový politický lídr – spisovatelka Světlana Alexijevičová, čerstvá nositelka Nobelovy ceny za literaturu, jejíž hlas bude znít po celém světě. Pro Lukašenka je to obrovská osobní tragédie. Trvalo mu několik hodin, než se ve čtvrtek rozhodl, zda jí má blahopřát či ne. Byl to pro něj šok.“

Mimochodem – toto ruské pasování Alexijevičové na novou běloruskou politickou vůdkyni je pozoruhodné a bude zajímavé sledovat nejen to, zda spisovatelka na tuto roli přistoupí, ale jak se k ní právě Rusko, jehož je velkou kritičkou, v takovém případě nakonec postaví.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.