Libor Dvořák: Dětské nemoci ukrajinského parlamentarismu

Samozřejmě lze poukázat na to, že takovýchto parlamentů se v postkomunistickém světě dost a dost – stačí se podívat do toho českého. A to si myslíme, že naše demokracie je podstatně vyspělejší než ta ukrajinská…

V ukrajinském případě jde ovšem o rozsah těchto jevů. Pár příkladů: Janukovyčova Strana regionů má v Nejvyšší radě 208 poslanců. Jak říká občanské sdružení s výmluvným názvem Poctivě, které se zabývá monitoringem regulérnosti politických procesů v zemi, téměř polovina u nich, konkrétně 91 poslanců bylo při jasně protiústavním knoflíkaření přistiženo alespoň jednou. 7 hříšníků mají komunisté, 6 Batkivščina Julie Tymošenkové a prohřešili se i dva nezařazení poslanci. Ostatně karty poslanců Batkivščiny Andreje a Alexandra Tabalovových ve sněmovně odhlasovaly i poté, co oba bratři tuto frakci opustili…

Tyto dětské nemoci chvílemi anekdotické demokracie se přitom na půdě ukrajinského nejvyššího zákonodárného sboru projevují zrovna ve chvílích, kdy se tuto středu za podpis asociační dohody mezi EU a Ukrajinou na půdě Evropského parlamentu přimlouval i předseda EK José Manuel Barroso. Argumentoval především tím, že Ukrajinu je třeba tímto dosti dlouho odkládaným tahem ochránit před nátlakem Ruska, jež by svého jihozápadního souseda rádo vidělo ve vlastní Celní unii.

Shrnuto a podtrženo: Ukrajinští politici zřejmě cítí, že Unie o ně stojí – a to skoro bez ohledu na cokoli. Stojí o ně tolik, že halasné protesty proti věznění Julie Tymošenkové na západ od ukrajinských hranic prakticky utichly. I přesto, že Julie Volodymyrovna dál sedí v charkovské ženské věznici. A podobných přimhouření evropského oka bychom napočítali podstatně víc. Tak jaképak knoflíkářství nebo mrtvolkaření!