Libor Dvořák: Co si odvezl Putin z Pekingu
Návštěva ruského prezidenta Vladimira Putina v Pekingu nepřinesla nic přelomového či epochálního ani jedné, ani druhé straně. Jak už před odletem zdůrazňoval jeden z nejbližších poradců ruského prezidenta Jurij Ušakov, „je dobré, když si dva podobně blízcí spojenci tu a tam vypijí šálek čaje mezi čtyřma očima“.
V pekingských jednáních obou autoritářských vůdců šlo samozřejmě především o další spolupráci těchto dvou mocností v souvislosti s válkou na Ukrajině – hlavně o to, jak Čína pomůže ruské, dnes už válečné ekonomice, sužované a omezované západními sankcemi. To prezidentu Simu ovšem ani v nejmenším nevadilo v prohlášení:
Čtěte také
„Postoj Číny v ukrajinské otázce je důsledný a jasný: je třeba držet se norem a zásad Charty OSN, mimo jiné respektovat nezávislost a územní celistvost všech zemí a také jejich racionální snahy zajistit svou bezpečnost.“
Těžko říct, nakolik takovýto výrok hned na úvod Putina potěšil – vždyť jde o zjevně jiný scénář, než o jakém sní Kreml. Jak se ale zdá, kremelský šéf tuhle ryze diplomatickou formulaci, určenou zbytku světa, se skřípěním zubů strávil, protože si byl dobře vědom, proč do Pekingu přicestoval.
Obchodní partner
Čína přes veškeré alibistické proklamace, zdůrazňující její nestrannost v ukrajinském konfliktu, zůstává dnes hlavním obchodním partnerem Ruska, který mu dodává auta, počítače, další domácí techniku i spotřební zboží, které Rusové doposud v patřičné kvalitě vyrobit neumějí a na Západě si ho koupit nemohou.
Totéž platí i o dodávkách ruskému průmyslu, samozřejmě včetně toho vojenského. Odměnou jsou Číňanům dodávky ruských surovin s velice příjemnými slevami a ještě ke všemu i celý ruský trh. Ten sice z čínského pohledu není nijak velký, ale druhá největší ekonomika světa, usilující o brzké prvenství, ho získala víceméně celý – takříkajíc „i s chlupama“.
Krátce před Putinem Peking navštívil i šéf americké diplomacie Antony Blinken. Ten čínské vedení varoval před důsledky takových obchodů s Ruskem, které prokazatelně napomáhají jeho válečnickým snahám, ale jeho čínští partneři na naléhání zatím příliš nedají.
Ono chtít po Pekingu takříkajíc Putinovu hlavu a nic za to nenabídnout je počínání dosti marné. Jedinou cestou pro Američany na tomto poli je otevřít čínskému zboží cestu na vyspělé světové trhy.
Takovýto scénář zase podle západních expertů není tak nepředstavitelný: Čína by si mohla vzpomenout na svůj respekt k požadavkům národní nezávislosti a státní celistvosti a za jistých okolností podobnému svodu podlehnout, protože kšeft je kšeft… Inu – uvidíme.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
