Libor Dvořák: Bez výsledku, a přece užitečné -

Rusko, které se po vlastních sovětských zkušenostech z neúspěšné desetileté války v 80. letech minulého století neodvážilo vstoupit po boku Spojených států do přímého ozbrojeného konfliktu, svou aktivitu v Afghánistánu přece jen posiluje. Konkrétně jde o nabídku 20 ruských vrtulníků pro afghánskou armádu, které by zaplatila Severoatlantická aliance. Ruská federace by měla pomoci také při opravách a náhradách nejen sovětských technologií v Afghánistánu, ale kupříkladu i při revitalizaci závlahových systémů, které se tam kdysi za pomoci Sovětského svazu budovaly.

Jak konstatuje dnešní francouzský Le Monde, Rusko tímto summitem navíc hodlá demonstrovat, že v této oblasti se musí počítat nejen s ním, ale i s takovými organizacemi jako je Šanghajská šestka či Ruská organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti. Afghánistán je zkrátka pro dnešní Rusko stejně důležitý jako pět sousedních postsovětských středoasijských zemí.

Neméně podstatné jsou i možné regionální hospodářské kontakty. Tádžikistán kupříkladu doufá, že už zanedlouho bude moci nejen do Afghánistánu, ale i do Pákistánu dodávat přebytky elektrické energie, vyráběné ve vodních elektrárnách ze sovětské doby. Ony přebytky totiž dosahují zejména v letním období fantastické výše dvou miliard kilowatthodin. Tádžikistán ostatně už dlouhá léta počítá s tím, že mírové rekonstrukci Afghánistánu bude vypomáhat i produkcí svých cementáren. Jde zkrátka o kroky, na nichž by vydělali všichni zúčastnění.

Podle některých analytiků měl na pokračování tradice summitů tohoto čtyřčlenného formátu letos především tádžický prezident Imomali Rachmon, který loni u jejího zrodu stál. Rachmon má údajně obavy, zda proti němu Rusové nechystají stejný politický převrat, jaký letos na jaře podle mnohých pomohli vyvolat proti kyrgyzskému prezidentu Bakijevovi. Což ovšem mpže být jen mírně senzacechtivá spekulace.

Jak se zdá, hlavním hráčem této partie je přece jen Rusko. To se podle amerického listu The New York Times po dvacetileté pauze do Afghánistánu opatrně vrací, aby tam možná zůstalo už natrvalo. Otázkou je nejen zda se mu to podaří, ale zda je to vůbec myslitelné.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.