Lhář Duda

Slávista Duda v pondělí do televizních kamer tvrdil, že v šatně Liberce vůbec nebyl, natož aby v ní napadl soupeře. Proti obvinění se ohradil tak přesvědčivě, že mu zpočátku uvěřil i manažer a trenér Slávie Vladimír Růžička. Po odvysílání videozáznamu se Dudovi částečně vrátila paměť. Popírá už pouze ránu, kterou uštědřil Čakajíkovi pěstí. Že si ho vyhledal v šatně, přiznal. Lhal prý, protože nechtěl aféru. Aférou se ovšem stalo právě jeho lhaní. Dokonce i v elektronické diskusi, a ty obecně nebývají příliš duchaplné, se Dudovi dostalo jednoznačného morálního odsouzení. Hned několik účastníků chatu na internetovém serveru iDnes poradilo hráči, aby se místo hokeje věnoval politice.

Ukazuje se, že sportovní fanda je velice citlivý na lež u reprezentačního hokejisty, zatímco u reprezentanta politického vlažný vztah k pravdě víceméně předpokládá. Je ale fér strčit hokejistu Radka Dudu do jednoho pytle s některými prezidentskými kandidáty či kontroverzním senátorem? O své politické kvalifikaci by hokejista přesvědčil, kdyby videozáznam označil za falzifikát, ostře se ohradil proti spiknutí a publicitu případu označil za mediální atentát, mající za cíl poškození jeho dobré pověsti. Povšimněme si, že toho všeho nás rváč Duda laskavě ušetřil.