Leo Pavlát: Pohádka muže drženého pod zemí

Únosci k Šalitovi nepustí představitele žádné z mezinárodních organizací, ať již politické, humanitární nebo zdravotnické. Drží ho v podzemí na neznámém místě obloženého výbušninami a před celým světem se chlubí, že izraelského vojáka nikdo nemůže osvobodit.

Když Šalita odvlekli do Gazy, kterou izraelská armáda rok předtím opustila, bylo mu 19 let. Měl za sebou střední školu zaměřenou na přírodní vědy, vynikal v matematice a těšil se na univerzitu. Když mu bylo 11 let neměl ještě o svých plánech tak jasno, ale něco podstatného věděl už tehdy. Vyjádřil to v pohádce, kterou napsal ve škole.

Ten příběh není dlouhý. - Malá rybka se uprostřed oceánu těšila z jeho vod, když tu se objevil žralok a chtěl ji sníst. Rybka se snažila uplavat, ale žralok byl stejně rychlý. Tu se ryba zastavila a řekla žralokovi: "Proč mě chceš sežrat? Pojďme si hrát." Žralok chvíli přemýšlel a potom řekl: "Dobrá, budeme si hrát na schovávanou." Hráli si tak až do západu slunce.

Když se večer žralok vrátil domů, matka se ho ptala: "Jak jsi se měl? Koho jsi dnes snědl?" Žralok odpověděl: "Dnes jsem nesežral nikoho. Hrál jsem si se živočichem, který se jmenuje ryba." "Ale ryby my žraloci jíme," odvětila matka. "Už si s ní nehraj." U ryby doma to bylo stejné. "Jak jsi se dnes měla v oceánu?" zeptala se jí matka. "Dnes jsem si hrála s živočichem zvaným žralok," řekla rybka. "Už si s ním nehraj," nakázala matka. "Žralok je zvíře, které sežralo tvého otce a bratra."

Druhého dne nebyl uprostřed oceánu ani žralok, ani rybka. Nepotkali se celé dny, týdny a měsíce. Když se konečně uviděli, každý rychle plul ke své matce a zase se neviděli dny, týdny a měsíce. Po roce se potkali potřetí. Žralok řekl: "Jsi můj nepřítel, ale třeba bychom mohli žít v míru." A rybka řekla: "Dobře." Tajně si hráli dny, týdny a měsíce až jednou rybka připlula k matce a všechno jí řekla. Stejně udělal i žralok. A od toho dne žraloci a ryby žijí v míru."

Takhle psal jedenáctiletý Gilad Šalit. A tuhle dětskou pohádku uneseného izraelského vojáka teď na různý způsob ilustrovali izraelští umělci i děti. Na YouTube je možno vidět, jak pohádku čtou žáci v jedné newyorské třídě. Gilad Šalit, držený kdesi ve tmě pod zemí pásma Gazy, o tom neví. Rodina a přátelé ho popisují jako uzavřeného mladého muže s nesmělým úsměvem. I ta jeho pohádka je jaksi nesmělá: jemná, něžná, plná dobré vůle a idealismu.

Osud někdy dokáže být nesmírně krutý. Tak izraelský voják Gilad Šalit, který už v dětství pochopil význam míru a smíření, trpí dva roky kdesi v kobce jako oběť nenávisti. Moc bych si přál, aby z ní vyšel živý, aby se vrátil domů ke své matce. Jaký příběh nám asi potom poví?

Autor je ředitel Židovského muzea v Praze