Leo Pavlát: Nevyslyšení proroci

Před čtvrt rokem se ukázalo, že ve skutečnosti výhodně neinvestovali, ale strkali peníze do takzvaného Ponziho systému, známého u nás jako "letadlo". Výnosy se v něm investorům vyplácejí z úložek nově příchozích klientů, ale ani jedni, ani druzí o tom nevědí.

Takhle to jde kratší nebo delší dobu - v případě Madoffa systém fungoval plných dvacet let. Závěr je však vždycky stejný: Na nejčerstvější vkladatele nakonec peníze nezbudou a okradení sčítají ztráty.

Pravidlo, že o nekalém počínání se už vlastně dávno vědělo, se potvrdilo i v Madoffově případě. Jistý soukromý vyšetřovatel Harry Markopolos prý již před deseti upozorňoval federální komisi dohlížející na finanční trh ve Spojených státech, že Madoff podvádí. Také jiní se teď ťukají do čela: To dá přeci rozum, že jeden fond nemůže dlouhodobě zaručit mnohem vyšší výnosy než fondy jiné. Bohužel, ta odhalení přišla pozdě. Nebo ti, kteří o zločinnosti Madoffova počínání dávno věděli, neměli ten správný vliv. Vysvětlení se najde nejmíň tisíc. Jako ostatně pro všechno.

Je to zvláštní jev. Tak jako odborníci na slovo vzatí zpětně vědí, co se v tom či onom případě udělalo neprozíravě a špatně, tak také platí, že jiní experti zpětně vědí, proč se to či ono nestalo podle zaručených prognóz. V době komunistické zvůle existovaly v západní Evropě, a především Americe desítky ústavů, které se nezabývaly ničím jiným než studiem rudého panství.

Sovětologové přesně věděli, jak se v ekonomice projeví přeřeknutí v projevu komunistických bossů, z jejich chrapotu usuzovali na vážnou nemoc a blížící se konec bolševické totality. Skončila, jak skončila. Ani jeden z někdejších sovětologů však nemůže říct, že podle jeho slov.

Svět teď prožívá ekonomickou krizi a my mám tu vzácnou možnost sledovat souběžné tápání zaručených vykladačů minulosti i proroků budoucnosti. Dennodenně se můžeme dočíst o nevyslyšených signálech blížícího se ekonomického průšvihu, které byly zasvěcencům jasné už před patnácti lety. Den co den jsme konfrontováni s tu povzbudivějšími, tu depresivnějšími vizemi budoucnosti.

Ti, kdo je vyslovují, brilantně vysvětlí, proč mají pravdu, ale ještě lépe se jim bude mluvit za pár let. V té době, doufejme, bude už dnešní ekonomický marasmus jen nepříjemnou vzpomínkou.

A tehdy také nejmoudřejší analytici ze všech naplno vyjeví, co všechno v březnu 2009 věděli, a také nám se skromností nevyslyšených proroků odhalí, co se navzdory jejich doporučením dělalo chybně. Jo, kdyby svět na ně dal, jak dobře nám mohlo být...

Autor je ředitel Židovského muzea v Praze